Ve středu ráno jsem u příležitosti školního výletu zašel v Brně do Bontonlandu a koupil si čerstvé album Radiohead – The Best Of. Album vyšlo před pár dny a kuriózní (nebo spíš smutné) na něm je, že ho vydala společnost EMI, bez předchozí dohody s kapelou. A právě z toho důvodu na albu chybí cokoliv z poslední studiovky In Rainbows. Jinak poslechové stránce nemůžu nic vytknout, jsou tu všechny mé oblíbené skladby, jako je Paranoid Android, Karma Police, Pyramid Song nebo Creep. Škoda, že zde nemůže být Videotape.
Původně jsem však šel do Bontonlandu kvůli jinému CD a to Coldplay – Viva la Vida. Bohužel to se objeví na pultech až v pondělí 16. června, takže si ho koupím až pojedu v úterý na Linkin Park. Coldplay – Viva la Vida už přesto pár dní poslouchám a nemůžu se nabažit. Coldplay už cca půl roku zpátky slibovali, že na novém albu budou mít jiný zvuk. Nenapadlo by mě, jak vážně to prohlášení mysleli. Jedna věc je mít jiný zvuk a druhá věc je dělat jinou hudbu… Coldplay se trefili spíše do druhé možnosti. Jejich nové album je poslechově na velmi vysoké úrovni, vše je dotaženo do detailů. Nejvíc se mi líbí skladby „Lovers in Japan / Reign of Love“ a „Death and All His Friends / The Escapist“. A ještě jedna osobní poznámka – snad nikdy jsem neslyšel tak povedené intro, jako je „Life In Technicolor“ na albu Viva la Vida.
Poslední věc, kterou nechci představovat, ale pouze připomenout je Hadouken! – Music For An Accelerated Culture. Pořádně našláplé album už mi tady leží pár týdnů, ale pořádně jsem si ho poslechl až nyní. Rozhodně stojí za poslech, a pokud máte rádi hudbu ve stylu The Klaxons, tak výrazně doporučuji.
Závěrem se zdráhám hodnotit The Best Of Radiohead, protože je to jen výběr a není tam nic nového. Coldplay – Viva la Vida ode mě má 9,5 z 10 a nominaci na album roku 2008. Hadouken! za mě ohodnotili jiní s jejichž názorem více méně souhlasím.
Komentáře