Nepovedená reklama?

O2-reklama

Tato reklama mě dnes přepadla při ranním facebookování a velmi mě zaujala. Nikoli produktem, který propaguje, ale zpracováním. Proč?

  1. Text „takže kromě Facebooku můžeš surfovat i všude jinde, kde tě to baví“ mi přijde jednak trochu malý na tak velké reklamní ploše, ale hlavně dost krkolomný a to především spojení „všude jinde“, ze kterého mi běhá mráz po zádech.
  2. Hlavní text reklamy, tedy „Půl roku bezstarostně na internetu“ taky není nejšikovnější, protože když se nad ním jen trochu zamyslíte, tak v něm spatříte sdělení „Půl roku bezstarostně a pak až do smrti se spoustou starostí“.

Myslím si, že tak velká společnost jako Telefonica O2 reklamu na facebooku trochu podcenila.

Facebook v češtině? WTF?!

Tohle asi moc komentářů nepotřebuje.

facebook

Sobotní anketa pro webdesignery

Dnes jsem započal svůj pracovní víkend a při kontrole jednoho projektu, se kterým mám pracovat jsem narazil na mně povědomý text z lipsum.cz. Potěšilo mě to a rozhodl jsem se zjistit, jak na tom lipsum.cz je, co se týče povědomí českých webdesignerů, grafiků a všech lidí, co se točí kolem práce s webem. Pokud se tedy považujete za někoho ze zmíněných, udělejte si prosím minutku času a odpovězte na tuto anketu, případně připojte komentář s postřehy nebo zkušenostmi z používání lipsum.cz. Děkuji

lipsum

O lenosti a internet tetheringu

Před pár dny vyšel významný update systému v mém iPhonu na verzi 3.0. Zatím mi přináší jen samá pozitiva a dělá mi radost. Výčet nových funkcí si můžete přečíst na pověřenějších místech. Já se chci věnovat pouze jedné jediné. Apple ji nazývá honosně „Internet Tethering“, ale ve skutečnosti se jedná jen o jakési využití iPhonu jako modemu pro váš počítač a sdílení mobilního internetu.

Na tethering jsem se těšil už od představení 3.0 někdy na jaře, protože jsem student a náruživý cestovatel, tak neustále pendluji mezi domovem, školou, Brnem, Prahou, Mostem a dalšími místy v republice. No, a jelikož jsem také online boy, tak všude mimo dosah domácí wifi žhavím iPhone a surfuji, fejsbukuji, twittruji a instant mesidžinguji alespoň na něm. Ale ruku na srdce. Internet na iPhone je super, ale na delší a pohodlnější provoz to není. A právě tady nastupuje ta úžasné věc zvaná tethering, díky které se můžu za pomoci iPhonu a Vodafoního EDGE připojit k internetu kdekoliv a kdykoliv i na mém notebooku.

Funguje to skvěle, a přestože mám notebook s Windows, spárování funguje okamžitě a nic se nemusí nikde složitě nastavovat. Stačí jen iPhone připojit přes bluetooth nebo USB kabel a už můžu surfovat.

Funguje to dokonce tak skvěle, že když jsem se dnes ráno probudil, natáhl ruku na notebook, který mám 20cm od hlavy a zjistil, že nejde internet (router v přízemí potřebuje restartovat. Vzdálenost cca 10 metrů a záležitost na půl minuty.), tak místo abych sešel dolů, restartovat ho, radši jsem se připojil právě přes tethering na mém iPhonu. Jsem líný, já vím. Na druhou stranu tu lenost kompenzuji tím, že i když jsem dosud nevylezl z postele a router nerestartoval, tak jsem měl dostatek energie a motivace napsat tento článek.

Sportovní nemoc a další pochybné závislosti

Dnes dopoledne jsem se vypravil podívat se na zápas kopané zdejší přípravky, ve které hrají i mí bratři. Fotbalu moc nerozumím a nikdy mě nebavil, takže se na zápasy dívám trochu z jiného úhlu a všímám si maličkostí, které nejspíš všichni nevidí.

Zaujalo mě zvláštní chování hráčů (věkový průměr kolem 10ti let), když se dostanou k balónu. Není to tak jen u malých fotbalistů. Všiml jsem si toho i u mých spolužáků při hodině tělocviku a u spousty dalších fotbalem či jiným sportem políbených jedinců. Totiž, když jsou hráči na hřišti, kde není balón, tak jsou naprosto klidní, až apatičtí, ale ve chvíli, kdy se mezi ně dostane balón (nejspíš by stačila i hlávka zelí nebo cokoliv, do čeho se dá kopat), tak začnou pobíhat, skákat, pokřikovat a prostě žít.

Asi na tom nebude nic špatného, jen prostě nic podobného neprožívám, a když v hodině tělocviku profesor vhodí na hřiště míčky, tak stojím dál, jak jsem stál. Myslím, že to bude jakási vyšší závislost, kterou člověk vědomě neovlivní. Chvíli jsem tedy přemýšlel, jakou pochybnou závislostí trpím já. Ani po deseti minutách přemýšlení mě nic nenapadlo, jen jsem si za tu dobu třikrát nebo možná pětkrát zkontroloval poštu a twitter na telefonu…