S e-mailovým spamem jsem se nikdy nějak extra nekonfrontoval, protože o něj víceméně pečují servery Googlu, takže ty nabídky na levnou viagru a různé rybářské pokusy na vymámení čísla mé platební karty znám spíše z vyprávění anebo proto, že jsem byl zvědavý a díval se, co skýtá onen štítek „Spam“ v mém poštovním klientu. Nejinak tomu je i s takovým tím českým spamem ze sociálních sítí, kdy staří mládenci vysedávající dnem i nocí za svým monitorem nabízí morčátka nezletilým dívkám za účelem obskurních prasáren. Jediným spam se kterým jsem se ve větší míře skutečně potýkal, byl komentářový spam na webech, které jsem moderoval nebo moderuji do dnes. Tento spam ale obvykle vyřeší nějaký zásuvný modul a mé možnosti na setkání se se spamem mizí v nedohlednu. Ne, že bych si zoufal a ne, že bych spam vyhledával, ale když si mě před několika měsíci našel v hlubinách sociálních sítí nějaký snědý podvodníček, skoro jsem se i zaradoval.
Ale abych nepředbíhal. Všechno to začalo jednoho všedního podvečera, kdy jsem potuloval uličkami internetu, když v tom na mě vyskočil „friend request“ od neznámého člověka s pochybnou profilovou fotkou. Jelikož jsme neměli žádné společné přátele, rozhodl jsem se mu napsat, co ho vede k jeho chování. Trochu dotčeně odpověděl, zda něčemu vadí, že se neznáme. To mě obměkčilo a s vědomím, že ho můžu ze seznamu přátel kdykoliv smazat, jsem jeho žádost potvrdil. V profilových informacích toho moc neměl, ale hned začal přátelsky psát a seznamovat se. Postupně mi sdělil, že je z Tennessee a že má rád Jacka Danielse.
Po nudnějším rozhovoru mi řekl, že se brzy chystá navštívit Českou Republiku, konkrétně Jaroměřice. To mi logicky přišlo divné, protože pravděpodobnost, že tuhle vesnici o třinácti stech obyvatelích bude chtít navštívit někdo z Tennessee, je asi stejná, jako, že u nás na půdě hraje duch Mao Ce-tunga squash. Následoval strašný údiv, že shodou náhod taky bydlím v Jaroměřicích a že v tom případě se můžeme setkat.
Zkusmo jsem se zeptal, zda zná i další česká města. Odpověď mě pobavila. Prý zná pouze Jaroměřice, protože tam pojede na výlet, který organizuje jeho kamarád a on se o další města nezajímal. Následovalo obrovské nadšení, že se setkáme a nabídka, zda nechci přivést něco ze západu (jmenovitě nabízel Jacka Danielse, iPody a notebooky). Konečně mi došlo, o co mu jde. Rozhodl jsem se pokračovat v jeho hře a vyptával se, co by za to chtěl. Řekl, že jsme přece kamarádi a že za to nic nechce, že mu bohatě stačí, když mu peníze pošlu předem a on mi doveze všechno, co budu chtít. Napsal jsem, že nic nechci, ale že ho rád uvidím, ať klidně přijede. Napsal, že se spletl a že do Čech vůbec nepoletí, omluvil se za nedorozumění a další den už jsem ho v přátelích neměl.
Celé mi to přišlo zábavné i když se asi nejedná o nic neobvyklého, ale jelikož to v sobě nosím už nějaký ten pátek, rozhodl jsem se o to podělit.
Komentáře