Dnes dopoledne jsem se vypravil podívat se na zápas kopané zdejší přípravky, ve které hrají i mí bratři. Fotbalu moc nerozumím a nikdy mě nebavil, takže se na zápasy dívám trochu z jiného úhlu a všímám si maličkostí, které nejspíš všichni nevidí.
Zaujalo mě zvláštní chování hráčů (věkový průměr kolem 10ti let), když se dostanou k balónu. Není to tak jen u malých fotbalistů. Všiml jsem si toho i u mých spolužáků při hodině tělocviku a u spousty dalších fotbalem či jiným sportem políbených jedinců. Totiž, když jsou hráči na hřišti, kde není balón, tak jsou naprosto klidní, až apatičtí, ale ve chvíli, kdy se mezi ně dostane balón (nejspíš by stačila i hlávka zelí nebo cokoliv, do čeho se dá kopat), tak začnou pobíhat, skákat, pokřikovat a prostě žít.
Asi na tom nebude nic špatného, jen prostě nic podobného neprožívám, a když v hodině tělocviku profesor vhodí na hřiště míčky, tak stojím dál, jak jsem stál. Myslím, že to bude jakási vyšší závislost, kterou člověk vědomě neovlivní. Chvíli jsem tedy přemýšlel, jakou pochybnou závislostí trpím já. Ani po deseti minutách přemýšlení mě nic nenapadlo, jen jsem si za tu dobu třikrát nebo možná pětkrát zkontroloval poštu a twitter na telefonu…
Ještě před půl rokem jsem byl zarytý slalomář, ale loni ke konci roku jsem měl možnost vyzkoušet si perfektní lyže na obří slalom a neodolal jsem. Původní záměr byl, mít oba páry lyží a střídat je podle terénu, podle počasí a podle nálady, ale teď mi začíná docházet, že delší oblouk a mnohem větší rychlost na „obřačkách“ mě baví víc než jízda na „slalomkách“. Rozdíl není úplně markantní a na slalom jsem rozhodně nezanevřel, jenom už vím, že rychlost mě baví víc.
Na nových lyžích (konkrétně Atomic RACE GS12) se mi taky líbí, že jsou hodně těžké a tvrdé (rozumějte těžší a tvrdší než mé druhé lyže – Atomic RACE SL9). A proč? Inu, proto, že na starší lyže jsem si již dokonale zvykl a přizpůsobil jim svou jízdu, zatímco na nové si stále zvykám a stále cítím, že lyže překračují mé schopnosti a já tak mám co zlepšovat.
O lyžování jsem už dlouho nepsal a tak jsem se chtěl podělit o mé pocity ze zmíněné změny. Kdyby vás třeba zajímalo, proč o tom píšu právě teď, tak je to proto, že jsem dnes zažil perfektní sex se sjezdovkou a dokonce ne jednou. Už třetí den si totiž užívám desítky kilometrů skvěle upraveného sněhu v kombinaci s krásným počasím. Myslím si, že ať jsi lyžař nebo sáňkař, tak z tohohle se uděláš:
BTW: tohle je první dovolená, kdy s sebou mám vědomě pouze mobil v roli foťáku a vyhovuje mi to 
To že se budou hrát úvodní zápasy NHL v České republice je něco jako státní senzace. Ví se to relativně dlouho, ale do dnes nikdo nevěděl kdy budou lístky v prodeji. Jakub mi dnes chvíli před desátou poslal SMSku, že lístky budou v prodeji dnes nebo zítra v noci a že pokud nějaké chci, měl bych jít v noci k nejbližšímu terminálu. Zprávu jsem přeposlal pár dalším lidem a než jsem všem vysvětlil co a jak, tak mi přišla další zpráva od Jakuba, že je vše jinak a lístky už jsou v prodeji. A v tu chvíli to začalo. Sypal jsem do táty asi 3 zprávy za minutu, že já jsem ve škole a pokud lístky nekoupí teď tak už nebudou. Zprávy o tom, že lístky mizí po stovkách a že už se jich x tisíc prodalo mi náladu nijak nezlepšily. Myslím, že v Praze u terminálů Sazky to byl docela masakr.
Ale nebudu napínat. 10.35 mi přišla vítězná SMS od táty, že má 4 lístky. Docela jsem se zapotil. Tak teď už jen držet palce a pevně věřit, že Rangers to Tampě natřou
Právě jsem se vrátil ze svahu, je to super pocit – lyžovat do poslední lanovky z ledovce, přijít na pokoj, dát si sprchu a sednout si k počítači s internetem (!) a pohodovou hudbou. Dneska jsme se spíš rozkoukávali a hledali ty nejlepší svahy v poměru kvalita terénu/počet lidí, ale zítra už si snad najdu čas něco pořádně vyfotit. Zatím jen tohle:
všechny fotografie
Komentáře