Archive for the 'Média' Category

Page 2 of 2

Kolik stojí mediální reklamní kampaň v ČR

Zajímalo mě, na kolik přijde celorepubliková reklamní kampaň. Tak jsem si prošel možnosti a udělal si jednoduchý model.

Dejme tomu, že naším produktem je nový komunitní web (já vím, s těmi se teď roztrhl pytel, ale do mého modelu se hodí), který se zaměřuje na okruh lidí ve věku od 7 do 50 let s tím, že pro každou věkovou skupinu lidí nabízí jiné portfolio služeb. Takhle rozsáhlou věkovou skupinu asi jen těžko nalákáte na jeden billboard a jednu reklamu v novinách. Musíte vytvořit bannery a spoty zaměřené vždy jen na určitou část potencionálních návštěvníků a ty pak zobrazit v patřičných mediích – je logické, že 13tiletou dívku, která poslouchá Tokio Hotel sotva osloví reklama v Lidových Novinách v rubrice Ekonomika.

Pro koho a kam

  • 7-11 let – věková skupina, která se k reklamě staví poměrně neutrálně a tak je dost těžké ji zaujmout. Nejlepší bude spoléhat na doporučení unešených rodičů nebo starších sourozenců/kamarádů. Reklama je možná v dětských časopisech, ale je zbytečně drahá a malého čtenáře stejně neosloví.
  • 12-15 let – Reklama v časopisech (abc, Bravo,…), reklama ve vysílání TV Óčko v době od 14.00 do 18.00
  • 16-19 let – Reklama v časopisech (Filter, BBarák, Svět mobilů,…), reklama ve vysílání TV Óčko v době od 18.00 do 23.00, reklama na serverech typu líbímseti.cz
  • 20-25 let – Reklama v časopisech (Respekt, Filter,…)
  • 26-50 let – Reklama v novinách a na informačních serverech (iDNES.cz, Aktuálně.cz,…)

Ceny

Cena je u reklamy v médiích dost vysoká a proto si jen málo který začínající projekt může dovolit takové pokrytí.

  • Denní tisk – celá strana – 300 až 600 tisíc Kč
  • Časopisy – celá strana – přibližně 100 tisíc Kč
  • Informační servery – banner 250×250 obrázkových bodů – 150 – 500 tisíc Kč na týden
  • Reklama ve vysílání TV Óčko – čas 15.00 až 23.00 – 8 tisíc Kč

Vyjmenoval jsem pouze média, u kterých se cena dá zjistit. Je tu samozřejmě spousta dalších možností, např. reklamní spot ve večerním vysílání TV Nova může stát i několik set tisíc Kč.

Proč jsem si koupil Zune a ne iPod

Otázka zní jednoduše a trochu zbytečně. Odpověď nikoli.

Začalo to před pár měsíci, kdy jsem si uvědomil, že kurz dolaru klesá a klesat ještě bude a že se ten nákup ze států prostě vyplatí. Původně jsem se rozmýšlel mezi iPody Nano 8GB a Classic 80GB. Nic jiného jsem nechtěl, protože iPod se mi vždy líbil a říkal jsem si, že když už si mám něco nechat dovézt z Ameriky, tak ať to stojí za to.

Pak jsem si ale všiml na nějakém zahraničním serveru recenze nové generace přehrávačů Zune od Microsoftu a ty se mi začali docela zamlouvat. Oproti iPodu mě lákala o 20USD nižší cena a především fakt, že iPod se (sice podstatně dráž) dá koupit běžně i v Čechách, kdežto Zune je „USA & Canada Only“.

Designu iPodu nemohu téměř nic vytknout. Jak Zune tak iPod mi přijdou sexy. Problém iPodu je v použitém materiálu zadní strany, která je pochromovaná a pokud ji neopatříte fólii nebo ochranné pouzdro, tak se zrcadlově čistá plocha promění během několika okamžiků v něco, co připomíná zamrzlý rybník po odehrání vesnického hokejového duelu. V tomto ohledu je na tom Zune mnohem líp, protože má záda z docela drsného, tmavě šedého hliníku. Když tedy nechám design jako věc názoru, tak zpracováním vede spíš Zune, který má navíc skleněný kryt displeje na rozdíl od plastu u iPodu.

Oba přehrávače mají dost unikátní způsob ovládání. iPod se ovládá pomocí dotykového kroužku, po jehož povrchu jezdíte prstem dokola a klávesy uprostřed kruhu. Zune má dvě tlačítka – play/pause a klávesu pro vracení o úroveň zpět, dále pak vystouplou navigační klávesu s potvrzovacím středem, jejíž povrch je proveden jako touchpad na notebooku. Zde je to otázka zvyku, jelikož obě řešení jsou dostatečně kvalitně provedena.

Jediná funkce, kterou má Zune navíc oproti iPodu (a vlastně i všem ostatním přehrávačům) je Wifi, které snadno nahradí synchronizační kabel a od Microsoftu je výtečný tah.

Rozhodně to není tak, že bych odmítal iPod a vyzdvihal Zune. Jen mě lákalo poznat něco nového, s čím se běžně nesetkám. Se Zunem jsem velmi spokojený a mohu ho vřele doporučit. Jen dodávaná sluchátka jsou naprosto nepoužitelná, ale to je u iPodu podobné a počítá se s tím, že si koupíte lepší model.

Finále 2. ročníku Jack Daniel´s Talenscouting

abaton.png

Zítra jedem do Prahy podpořit kapelu nantokanaru ve finále soutěže Jack Daniels Music. Ve finále proti nim vystoupí Project Insane a jako hosti budou hrát Sunshine a Atari Terror. nantokanaru vystoupí ve 21.00 a Sunshine začínají ve 23.00. Sestřih z večera bude navíc odvysílán ve 23.00 na ČT 2 v Noci s Andělem. Takže určitě přijďte nebo se aspoň koukněte a pošlete nějaký ten hlas.

K vítězství nantokanaru můžete přispět Vašemi SMS, které posílejte na číslo 9061107 s textem JACK 2 (cena jedné SMS je 7kč a limit neomezený). Pokud chcete, aby Vaše SMS byla slosovatelná (cenou je víkendový pobyt v USA společně s nantokanaru) připojte písmeno B. Správná soutěžní SMS tedy bude JACK(mezera)2(mezera)B.

Kdy: 1.března od 20:00

Kde: v pražském klubu abaton

Kdo: Sunshine, nantokanaru, Project Insane, Atari Terror

Weby:

Eurovision Song Contest 2008

5vewu93a.jpg
Tato soutěž od začátku postrádá moje sympatie. Chápu její záměr představit lidem nadějné interprety, ale pro mě jako pro posluchače to žádný boom není, a to z prostého důvodu. Ono totiž asi 80% zde představených interpretů vůbec není nadějných. Když jsem se o tom bavil s tátou, tak mi řekl, že nesmím zapomenout na to, že nám tato soutěž ukázala třeba skupinu ABBA nebo zpěvačku Céline Dion. Jenže to bylo před X lety. Dnes je doba jiná a vše co jen trochu stojí za nějakou tu příčku v našich playlistech se k nám dostane formou rádií, hudebních televizí, časopisů a především internetu.

České kolo této soutěže mi připadá jako naprostý paskvil a to hned z několika důvodů. Tím hlavním je česká televize, která neumí udělat žádnou show, která by mě dostala alespoň trochu do varu. Dále je mezi Čechy všeobecně dost málo interpretů, kteří by mohli měřit své síly s konkurencí třeba z Velké Británie a zároveň se odhodlali pro účast právě v takovéto soutěži. A především se v drtivé většině případů rozchází můj hudební vkus se vkusem cílové skupiny této soutěže, tedy s lidmi, kteří jsou ochotni poslat svůj hlas.

Z naší letošní účasti bych pozvednul především Ivu Frühlingovou, kterou si rád poslechu, už od dob, kdy vydala své první album Litvinov. Gipsy.CZ byste sice v mé hudební knihovně hledali marně, ale přesto si myslím, že se do soutěže hodí. Skupinu Le Monde osobně neznám, ale z jejich představené písně mi přišlo, jako by se jednalo o mix černošského rapu, hraničícího s crunkem a dost „suchého“ r’n’b, takže „So bad“. Se skupinou Toxique jsem se setkal dosud úplně poprvé a jejich hudba se mi docela zalíbila, přijdou mi vkusní a zajímaví. L.B.P nehodnotím ani kladně, ani záporně. Účast Dana Nekonečného mi přišla jako vydařený vtip. Sámer Issa, kterého jinak nemusím, mi letos nijak nevadil. Pražské Temperamento jako bych neslyšel, protože nemám slov pro popsání jejich velmi podprůměrného výkonu. Čechomor sice taky úplně neposlouchám, ale jejich hudbu mám rád, bohužel si myslím, že je to hudba, která by se měla držet pouze na našem území a ven by neměla ani přes Schengen. Úplně na konec jsem si nechal mladou zpěvačku Terezu Kerndlovou, kterou jedinou jsem vyloženě nechtěl vidět v semifinále. Stalo se a já s tím nic nenadělám. Terezina hudba a obzvlášť její poslední album se mi nelíbí a myslím, že Evropě nemá co říct, takže počítám s tím, že letos naše země dopadne podobně nezdárně, jako loni.