Archive for the 'Média' Category

Nepovedená reklama?

O2-reklama

Tato reklama mě dnes přepadla při ranním facebookování a velmi mě zaujala. Nikoli produktem, který propaguje, ale zpracováním. Proč?

  1. Text „takže kromě Facebooku můžeš surfovat i všude jinde, kde tě to baví“ mi přijde jednak trochu malý na tak velké reklamní ploše, ale hlavně dost krkolomný a to především spojení „všude jinde“, ze kterého mi běhá mráz po zádech.
  2. Hlavní text reklamy, tedy „Půl roku bezstarostně na internetu“ taky není nejšikovnější, protože když se nad ním jen trochu zamyslíte, tak v něm spatříte sdělení „Půl roku bezstarostně a pak až do smrti se spoustou starostí“.

Myslím si, že tak velká společnost jako Telefonica O2 reklamu na facebooku trochu podcenila.

Google. Bezpečí?

Tento článek jsem si připravoval a promýšlel poměrně dlouho. K jeho napsání mě vedly pouze osobní postřehy a domněnky. Zároveň netvrdím, že si myslím, že to co v článku popisuji se opravdu děje nebo někdy bude dít. Doufám, že vás článek zaujme a přinutí alespoň k chvilkovému zamyšlení.

Už je to docela doba, co jsem přečetl knihu Google Story o tom, jak Sergey Brin a Larry Page rozjížděli firmu Google. Od té doby si o této firmě myslím vesměs jen to nejlepší, ale přesto jsem časem došel k několika konspiračním teoriím, z nichž minimálně jedna určitě stojí za rozvedení.

Do jaké míry Google spoléhá na to, že mu věříme a do jaké míry toho může využít? Googlu dnes svěřujeme spoustu informací a mnohdy si ani neuvědomujeme, nakolik jsou tyto informace citlivé. Je potřeba si uvědomit, že ve chvíli, kdy se stal internet veřejným mediálním prostředkem (přibližně roku 1995), přestala mít slova jako anonymita či soukromí význam. Nic takového již neexistuje.

Lidé každý den pošlou a přijmou desítky e-mailů od svých rodin, kamarádů, zaměstnavatelů nebo třeba obchodních partnerů. E-maily často obsahují faktury, výpisy z účtů, hesla, fotografie, dokumenty a další materiály, které často nejsou určeny třetím osobám. Kromě E-mailů lidé velmi často používají internet k získání informací prakticky jakéhokoliv druhu. K tomu jim pomáhají vyhledávače a různé internetové databáze.

S rozšířením internetu se taky dostalo masivnímu vzniku různých internetových deníčků, zápisníků a blogů, které si zakládají podnikatelé, zahradníci, důchodci i děti bez rozdílu pohlaví. Takové zápisníky pak plní svými zkušenostmi a postřehy ze životů svých i svých blízkých.

Útrobám internetu ale dávno nesvěřujeme jen E-maily a zápisky v našich blozích. Spousta lidí má přes internet sdílené své pracovní poznámky, kalendáře, dokumenty, fotografie či videa z dovolené.

A spousta lidí toto všechno provádí za pomoci firmy Google a jejích služeb. Proč? Protože je skvělé mít vše pod jednou adresou, pod jedním účtem a na jednom místě.

A teď uvedu příklad oné konspirační teorie.

Mladý manažer jménem Pavel dnes přišel z práce domů o něco později než obvykle. Po cestě se totiž zdržel v obchodě, kde si koupil nový telefon s operačním systémem Google Android. Je z něho nadšen a okamžitě ho synchronizuje se svým počítačem a účtem Google. Díky tomu má synchronizovány všechny E-maily, SMS zprávy i kontakty. Po vyzkoušení telefonu otevírá na počítači svou poštovní schránku Google Mail, ve které na něj čeká nepřečtený E-mail s fakturou na 30 000 dolarů za investici do nemovitosti. Tuto fakturu ihned uhradí, načež mu přijde druhý E-mail s potvrzením a třetí E-mail tentokrát od Pavlovy banky, ve kterém je přiložen výpis s aktuálním stavem Pavlova účtu po provedení transakce.

Pavel si poznamená do kalendáře, že se příští týden ve čtvrtek sejde se svým poradcem přes nemovitosti a hned na to se přihlásí do administrace svého blogu Blogger, kde odepíše na komentáře svým čtenářům a napíše nový článek o tom, do čeho že to právě investoval 30 000 dolarů. Po dopsání překontroluje svoji poštovní schránku, do které mezi tím dorazily dva E-maily.

První E-mail je od jeho kolegy s prosbou o zaslání tabulek s transakcemi jejich firmy za poslední dva kvartály. Pavel tedy otevře aplikaci Google desktop search a patřičné tabulky bleskově vyhledá na disku svého počítače. Přepne se zpátky do okna svého prohlížeče Google Chrome a tabulky nahraje na účet Google Docs a kolegovi pošle pouze pozvánku ke sdílení těchto tabulek.

Druhý E-mail je od Pavlovy přítelkyně a je v něm několik odkazů na videa YouTube s Pavlovi neznámou kapelou, která se velmi líbí jeho přítelkyni. Pavel se na videa podívá a ihned zadává do Googlu jejich název a po chvíli hledání si objednává album, které okamžitě platí kreditní kartou online přes Google Checkout. Pak se vrátí k přijatému E-mailu a odepíše přítelkyni, že pro ni má překvapení a že bude mít jistě radost.

Poté si pustil ještě několik videí na YouTube a šel spát.

Ten den se od ostatních Pavlových dnů lišil snad jen tím, že si koupil nový telefon. Jinak byl ten den téměř totožný se všemi ostatními dny Pavlova života – a ne jen Pavlova.

A teď si to přeberte.

Google má přístup k veškeré Pavlově poště, takže ví, co a s kým si Pavel píše, ví, co Pavel vyhledává, ví, do čeho investuje a jak velké peníze, ví, kolik má Pavel na účtu, ví, komu Pavel telefonuje a komu píše, díky GPS čipu v Pavlově telefonu taky ví, kde Pavel právě je, díky kalendáři ví, co, kdy a kde Pavel dělá, ví, jakou hudbu Pavel poslouchá, ví, co má Pavel na disku svého počítače a díky zpětné vazbě prohlížeče Chrome ví o všem, co Pavel na počítači dělá, zná číslo Pavlových platebních karet i číslo bankovního účtu a ví, jak prosperuje Pavlova firma. Když si k tomu ještě připočtete, že tyto informace může Google shromažďovat a vyhodnocovat za delší období, tak vám vyjde, že Google toho o Pavlovi ví nejspíš víc než Pavlova rodina a přátelé. Pavel totiž stejně jako miliony lidí na celém světě věřil firmě s fajn logem a dvěma miliardáři v čele.

K čemu všemu může Google tyto informace použít? Nebo už je používá? Co když obří servery Googlu slouží k vytvoření dokonalé databáze, ve které bude jednoho dne popsán do posledního detailu každý z nás?

Jak jsem odpovídal operátorce

Dnes chvíli před jedenáctou hodinou ranní se rozzvonil náš pevný telefon. Slyšel jsem z vedlejšího pokoje, jak to zvedl bratr a z jeho odpovědi – ano, já někoho zavolám – jsem usoudil, že volá operátorka kvůli nějakému průzkumu. Šel jsem tedy a vzal telefon, rozhovor probíhal přibližně takto:

  • Já: Prosím? Martin Mooz.
  • Operátorka: U telefonu firma XY s.r.o., přeji příjemný den. Mohu se vás bleskově zeptat na několik otázek do výzkumu na téma spánek a tělesné zdraví?
  • Já: Hned v úvodu jste udělala 2 chyby – za prvé: příjemný den a za druhé: spánek – oboje jste mi totiž právě přerušila.
  • Operátorka: Aha, nemáte tedy zájem zúčastnit se průzkumu?
  • Já: Vypadám snad na to? Nashledanou.

Přijde mi na hlavu postavené volat někomu v pondělí dopoledne domů. Vždyť za normálních okolností je tou dobou každý v práci nebo ve škole, a pokud není, tak má nejspíš dovolenou, prázdniny nebo je nemocný a to rozhodně nejsou situace, během kterých by byl ochotný odpovídat na nějaký výzkum.
Aspoň já to tak vidím. Co si o tom myslíte Vy?

Horečka páteční noci aneb hudební pobláznění

Před několika hodinami jsem se vrátil po 5ti dnech bez internetu zpátky domů. Zune i notebook jsem s sebou měl, takže o hudbu jsem ochuzen nebyl. To přišlo až doma, kde mě přepadla typická hudební krize. Měl jsem chuť něco poslouchat, ale nemohl jsem přijít na to co. Chvíli jsem se užíral tím zdrcujícím pocitem, až jsem na to přišel. Měl jsem chuť na opravdovou lahůdku tuzemské scény. Ne nic nového, ale přesto nadčasového. Ano ve dnech kdy Moimir Papalescu vydává se svým Magnetikem nové album Laudanum (které bohužel ještě nemám) jsem dostal chuť na singl Summer Deviation jeho dnes již rozpadlého projektu Moimir Papalescu & The Nihilists.

Otevřel jsem svou hudební sbírku, ale nikde nic. Nechápu to. Beru na vědomí, že je to velká ostuda. Další zastávka byla na YouTube, kde jsem sice pochodil, ale jak už to tak u YouTube bývá, dostal jsem jen mizernou kvalitu. Pokračoval jsem na různá warezácká doupata, ale nikde nic. Už v tom asi neumím hledat nebo nikdo z oněch míst nesdílí můj hudební vkus. Co dál? Zkusil jsem Bontonland. Fajn. Album mají skladem, ale termín dodání je za 4 dny. To je moc.

V tom jsem zahlédl světlo na konci tunelu. Sotva jsem lapal po dechu, ale zvládl jsem vyťukat do adresního řádku beatport.com. Heuréka. Celé album je zde okamžitě ke stažení. Stačilo zadat číslo kreditní karty a pár dalších údajů a je to! Vybral jsem si formát MP3 (320kbps) a track si během půl minuty stáhnul. Legálně a levně. Skvělý pocit.

… Let’s make the world blind!
Let’s make the Word dumb!
Refresh your mind, refresh your mind!…

Nantokanaru v Nashvillu

Nantokanaru mají na svém YouTube Channelu nové, spíše dokumentární video z jejich nahrávání v Nashvillu v Tennessee. Přeji příjemnou zábavu