Aha, teď jsem si uvědomil, že není jasné, proč to píšu. Inu, doslechlo se mi již po víceré, že můj nepravidelně aktualizovaný plátek má pravidelné čtenáře. Asi jich nebude moc, ale kromě mého táty je to minimálně ještě táta mé dánské chráněnky. Tímto Vás zdravím pane J. Zdravím samozřejmě i další pravidelné čtenáře, o kterých bohužel nevím.

Teď mě ještě napadá, že ne jen pravidelní čtenáři mi udržují přízeň. Teď je tedy řeč spíše o čtenářkách. Začátkem školního roku se mi stala taková egohladící událost. Totiž, jak jsem se tak potloukal spletitými chodbami našeho studijního ráje, odněkud zespoda zaslechl jsem skoro dětským hláskem „Ty seš Martin, žejo?“. Trochu jsem zalapal po dechu a dal najevo svůj souhlas. Slečna (mám nutkání říct holčička, ale budu gentleman) skoro bez váhání vyhrkla něco jako „máš hezký stránky“ a zmizela někam neznámo kam. Myslím, že mít o 50 let víc, tak nemám do orgasmu daleko. Něco podobného se mi stalo za pár dnů znova, jen to nebyla ta holčička, ale její spolužačka. Přiznejte se, kdo z vás má jedenáctileté čtenářky?

Abych to neprotahoval, kdybyste jo stáli o mou osobu, tak sem tam něco utrousím na svůj foto-cesto-cosi moozlive.com. A kdyby vám i to bylo málo, tak sledujte tvora Martina na adrese tvor.martinmooz.cz nebo si mě najděte ve víru v dnešní době tolik moderních sociálních sítí (neplést se sociálním úřadem, tam mě tak často nepotkáte) nebo již o něco méně moderních nesociálních sítí, tedy těch běžných sítí internetových.

Pseudočlánek mám za sebou a tvůrčí šestinedělí před sebou, tak zase někdy nashle.

Ale abych nepředbíhal. Všechno to začalo jednoho všedního podvečera, kdy jsem potuloval uličkami internetu, když v tom na mě vyskočil „friend request“ od neznámého člověka s pochybnou profilovou fotkou. Jelikož jsme neměli žádné společné přátele, rozhodl jsem se mu napsat, co ho vede k jeho chování. Trochu dotčeně odpověděl, zda něčemu vadí, že se neznáme. To mě obměkčilo a s vědomím, že ho můžu ze seznamu přátel kdykoliv smazat, jsem jeho žádost potvrdil. V profilových informacích toho moc neměl, ale hned začal přátelsky psát a seznamovat se. Postupně mi sdělil, že je z Tennessee a že má rád Jacka Danielse.

Po nudnějším rozhovoru mi řekl, že se brzy chystá navštívit Českou Republiku, konkrétně Jaroměřice. To mi logicky přišlo divné, protože pravděpodobnost, že tuhle vesnici o třinácti stech obyvatelích bude chtít navštívit někdo z Tennessee, je asi stejná, jako, že u nás na půdě hraje duch Mao Ce-tunga squash. Následoval strašný údiv, že shodou náhod taky bydlím v Jaroměřicích a že v tom případě se můžeme setkat.

Zkusmo jsem se zeptal, zda zná i další česká města. Odpověď mě pobavila. Prý zná pouze Jaroměřice, protože tam pojede na výlet, který organizuje jeho kamarád a on se o další města nezajímal. Následovalo obrovské nadšení, že se setkáme a nabídka, zda nechci přivést něco ze západu (jmenovitě nabízel Jacka Danielse, iPody a notebooky). Konečně mi došlo, o co mu jde. Rozhodl jsem se pokračovat v jeho hře a vyptával se, co by za to chtěl. Řekl, že jsme přece kamarádi a že za to nic nechce, že mu bohatě stačí, když mu peníze pošlu předem a on mi doveze všechno, co budu chtít. Napsal jsem, že nic nechci, ale že ho rád uvidím, ať klidně přijede. Napsal, že se spletl a že do Čech vůbec nepoletí, omluvil se za nedorozumění a další den už jsem ho v přátelích neměl.

Celé mi to přišlo zábavné i když se asi nejedná o nic neobvyklého, ale jelikož to v sobě nosím už nějaký ten pátek, rozhodl jsem se o to podělit.

Tato reklama mě dnes přepadla při ranním facebookování a velmi mě zaujala. Nikoli produktem, který propaguje, ale zpracováním. Proč?

1. Text „takže kromě Facebooku můžeš surfovat i všude jinde, kde tě to baví“ mi přijde jednak trochu malý na tak velké reklamní ploše, ale hlavně dost krkolomný a to především spojení „všude jinde“, ze kterého mi běhá mráz po zádech.
2. Hlavní text reklamy, tedy „Půl roku bezstarostně na internetu“ taky není nejšikovnější, protože když se nad ním jen trochu zamyslíte, tak v něm spatříte sdělení „Půl roku bezstarostně a pak až do smrti se spoustou starostí“.

Myslím si, že tak velká společnost jako Telefonica O2 reklamu na facebooku trochu podcenila.

Na tethering jsem se těšil už od představení 3.0 někdy na jaře, protože jsem student a náruživý cestovatel, tak neustále pendluji mezi domovem, školou, Brnem, Prahou, Mostem a dalšími místy v republice. No, a jelikož jsem také online boy, tak všude mimo dosah domácí wifi žhavím iPhone a surfuji, fejsbukuji, twittruji a instant mesidžinguji alespoň na něm. Ale ruku na srdce. Internet na iPhone je super, ale na delší a pohodlnější provoz to není. A právě tady nastupuje ta úžasné věc zvaná tethering, díky které se můžu za pomoci iPhonu a Vodafoního EDGE připojit k internetu kdekoliv a kdykoliv i na mém notebooku.

Funguje to skvěle, a přestože mám notebook s Windows, spárování funguje okamžitě a nic se nemusí nikde složitě nastavovat. Stačí jen iPhone připojit přes bluetooth nebo USB kabel a už můžu surfovat.

Funguje to dokonce tak skvěle, že když jsem se dnes ráno probudil, natáhl ruku na notebook, který mám 20cm od hlavy a zjistil, že nejde internet (router v přízemí potřebuje restartovat. Vzdálenost cca 10 metrů a záležitost na půl minuty.), tak místo abych sešel dolů, restartovat ho, radši jsem se připojil právě přes tethering na mém iPhonu. Jsem líný, já vím. Na druhou stranu tu lenost kompenzuji tím, že i když jsem dosud nevylezl z postele a router nerestartoval, tak jsem měl dostatek energie a motivace napsat tento článek.

Celé lipsum.cz je oděné do jednoduchého a líbivého designu a je velmi snadné na obsluhu. Jednoduše zadáte, zda chcete text generovat po odstavcích, větách či slovech a po kolika, dále zadáte, jestli má být text náhodně uspořádaný, a necháte si jej vygenerovat.

A proč o tom píšu? No, jednak proto, že se mi lipsum.cz od začátku moc líbí, a taky proto, že jsem se podílel na jeho vývoji a to dodáním textů. Takže, až se někde setkáte s textem o pouťových balóncích, vzpomeňte si na mě a hlavně na lipsum.cz. Pevně věřím, že se lipsum.cz ujme a najde si zalíbení u českých grafiků a kodérů.

Abych nemlžil, tak se podívejte sami, jak na tom NaProfil.cz po tom prvním měsíci je:

Unikátní návštěvy

Zobrazené stránky

Poměr zdrojů provozu

Traffic
Netroufám si odhadnout, kdy se tento počáteční růst zastaví, ale zatím se ani trochu neustaluje, což je myslím dobře. S tím jsou spjaty i reklamní prostory, které jsou na NaProfil.cz nyní k dispozici, jelikož jejich cena se v časovém měřítku dost špatně určuje a tak cena, za kterou je možné reklamu koupit nyní, bude na konci měsíce nejspíš irelevantní. Vydělat na tom mohou Ti, co si pospíší a reklamu nakoupí levně na několik měsíců dopředu. Zájemci o reklamu mě mohou kontaktovat zde.