Přesto, že poslední dny to s počasím nevypadá úplně nejlépe, tak léto a prázdniny jsou z větší části ještě před námi. A jaké by to bylo léto bez letní hudby.
Té letní hudby není nikdy dost a tak vytahuju i ne úplně nové věci, jako je právě New Young Pony Club a jejich loňské album Fantastic Playroom. Jestli se totiž chystáte v létě někam vyrazit a současně máte rádi hudbu ve stylu LCD Soundsystem, Klaxons nebo Cut Copy, tak by NYPC ve vašem přehrávači (přehrávač – mám nutkání napsat iPod, ale ruku na srdce, kdo z vás má doma iPoda) rozhodně neměli chybět. A co že je to za hudbu? Je to pětice hudebníků z Londýna, kteří hrají dovádivou, hravou, elektronickou, indie a v neposlední řadě taky barevnou a šílenou taneční hudbu a ještě k tomu jim zpívá holka. Nebo holky? Tak jako tak není zrovna moc kapel, kde by děvčata převažovala a zároveň se to dalo poslouchat. New Young Pony Club se poslouchat rozhodně dají a hodí se jak na pláž k moři, tak i k rybníku nebo na koupaliště
Před několika dny mi přišel e-mail od administrace last.fm o tom, že mě zařadili jako betatestera do testování nové verze jejich webu. Dostal jsem se k tomu až teď a tak projíždím, co je kde nového. Celkově web vypadá úplně jinak a i přes to, že se mi starý design velmi líbil, tak ten nový mě úplně dostává. Celá koncepce mi trochu připomíná facebook. V novém designu se taky klade větší důraz na obrázky a menší na text. Nafotil jsem hlavní stránku a stránku svého profilu a porovnal ji s novou verzí, tak abyste mohli rozdíl posoudit sami.
Nová hlavní stránka
Stávající hlavní stránka
Nový uživatelský profil
Stávající uživatelský profil
Dalších změn je tu plno, ale zatím jsem je nestihl pořádně projít.
Dal bych sem odkaz na beta verzi, ale přístup na tu stránku mají pouze betatesteři, tak alespoň přidám odkaz na nynější verzi a na můj profil.
Už jsem se v tom povrtal víc a jsem unešený. Nevěřili byste, kolik maličkostí a vychytávek se dá vymyslet. Většina novinek jsou skutečně jen malé detajly, ale když to všechno spojíte, tak je nová verze Last.fm o 100% lepší než ta stará. Dokonce vše šlape na jedničku i v Opeře, která zatím není oficiálně podporována.
Tak a je to za námi. Člověk se na to měsíce těší a pak je to za dvě hoďky pryč. Ale stálo to za to! Linkin Park na živo nemají chybu a z 20ti metrů přímo proti pódiu jsou naprosto úžasní. Koncert skončil před několika hodinami, takže jsem ještě pln dojmů .
Na Velodrom jsme dorazili chvíli po páté hodině odpolední. Lidí tam bylo požehnaně a další se hrnuli ze všech stran. Zuzanka s holkama nám držela perfektní místo, tak že jsme se mohli opřít nebo si sednout na zem a zkrátit si tak čekání na předkapelu. Předkapela byla Enter Shikari. Nikdy jsem tu hudbu neslyšel a jediné co o nich vím, je že jsou z Londýna a že skáčou jak divý. Rozhodně mi zněli líp, než loňští Blindside a 30 Seconds to Mars. Nastoupili přesně v 7 a bezmála hodinu do nás tlačili svojí dost specifickou hudbu a laškovali s pokusy mluvit česky .
Linkin Park začali hrát v 9 a nastoupili opravdu bravůrně. Stejně jako loni v Praze i dnes si jako startovací skladbu zvolili One Step Closer s upraveným koncertovým intrem – skvělá skladba. Následovaly další písničky, z hlavy si vzpomenu na Lying from you, From the Inside, Numb, Somewhere I belong, In the End, No more Sorrow, Little things give you away, Shadow of the day, Given up… Taky jsme slyšeli malou improvizaci Mikeova tracku Petrified z jeho side projectu Fort Minor a vůbec spoustu kytarových vsuvek Brada Delsona a sól na bicí v podání Roba Buordona. Nejvíc jsem si užil asi písničky Pushing me away, From the Inside a naprosto královský závěr v podobě kytarovky Faint. Lepší track na konec vybrat nemohli, jen se nám po něm nechtělo odcházet a vlastně ještě teď mi zní v uších.
Linkin Park odvedli tradičně skvělý výkon a za sebe říkám, že jsem si to hodně užil a jak jsem tak viděl, tak všichni kolem mě taky. Chester si dokonce asi v půlce koncertu sundal tričko a až do konce zpíval bez něj. To ocenily především slečny .
Když skončilo Faint, tak ještě Rob rozházel pár paliček, Brad nějaká ta trsátka a šlo se domů. V brně bylo v tu chvíli jako v Monte Carlu. Tolik lidí jsem tam asi ještě nezažil. Tak ještě naposled řeknu, že Linkin Park byli úžasní a jediná moje výtka k celému koncertu je, že nezazněla písnička A Place for My Head. Snad se tady Linkin Park zase brzo ukážou, třeba s novou deskou .
Tady přikládám jedno video, je na něm intro a kousek One Step Closer. Další videa by měla být zítra na mém Youtube Channelu
Ve středu ráno jsem u příležitosti školního výletu zašel v Brně do Bontonlandu a koupil si čerstvé album Radiohead – The Best Of. Album vyšlo před pár dny a kuriózní (nebo spíš smutné) na něm je, že ho vydala společnost EMI, bez předchozí dohody s kapelou. A právě z toho důvodu na albu chybí cokoliv z poslední studiovky In Rainbows. Jinak poslechové stránce nemůžu nic vytknout, jsou tu všechny mé oblíbené skladby, jako je Paranoid Android, Karma Police, Pyramid Song nebo Creep. Škoda, že zde nemůže být Videotape.
Původně jsem však šel do Bontonlandu kvůli jinému CD a to Coldplay – Viva la Vida. Bohužel to se objeví na pultech až v pondělí 16. června, takže si ho koupím až pojedu v úterý na Linkin Park. Coldplay – Viva la Vida už přesto pár dní poslouchám a nemůžu se nabažit. Coldplay už cca půl roku zpátky slibovali, že na novém albu budou mít jiný zvuk. Nenapadlo by mě, jak vážně to prohlášení mysleli. Jedna věc je mít jiný zvuk a druhá věc je dělat jinou hudbu… Coldplay se trefili spíše do druhé možnosti. Jejich nové album je poslechově na velmi vysoké úrovni, vše je dotaženo do detailů. Nejvíc se mi líbí skladby „Lovers in Japan / Reign of Love“ a „Death and All His Friends / The Escapist“. A ještě jedna osobní poznámka – snad nikdy jsem neslyšel tak povedené intro, jako je „Life In Technicolor“ na albu Viva la Vida.
Poslední věc, kterou nechci představovat, ale pouze připomenout je Hadouken! – Music For An Accelerated Culture. Pořádně našláplé album už mi tady leží pár týdnů, ale pořádně jsem si ho poslechl až nyní. Rozhodně stojí za poslech, a pokud máte rádi hudbu ve stylu The Klaxons, tak výrazně doporučuji.
Závěrem se zdráhám hodnotit The Best Of Radiohead, protože je to jen výběr a není tam nic nového. Coldplay – Viva la Vida ode mě má 9,5 z 10 a nominaci na album roku 2008. Hadouken! za mě ohodnotili jiní s jejichž názorem více méně souhlasím.
.
Komentáře