Na nových lyžích (konkrétně Atomic RACE GS12) se mi taky líbí, že jsou hodně těžké a tvrdé (rozumějte těžší a tvrdší než mé druhé lyže – Atomic RACE SL9). A proč? Inu, proto, že na starší lyže jsem si již dokonale zvykl a přizpůsobil jim svou jízdu, zatímco na nové si stále zvykám a stále cítím, že lyže překračují mé schopnosti a já tak mám co zlepšovat.

O lyžování jsem už dlouho nepsal a tak jsem se chtěl podělit o mé pocity ze zmíněné změny. Kdyby vás třeba zajímalo, proč o tom píšu právě teď, tak je to proto, že jsem dnes zažil perfektní sex se sjezdovkou a dokonce ne jednou. Už třetí den si totiž užívám desítky kilometrů skvěle upraveného sněhu v kombinaci s krásným počasím. Myslím si, že ať jsi lyžař nebo sáňkař, tak z tohohle se uděláš:

BTW: tohle je první dovolená, kdy s sebou mám vědomě pouze mobil v roli foťáku a vyhovuje mi to

Od úterka mám doma k testování nejnovější verzi iPodu Nano. Zítra ho jdu vrátit a tak jsem udělal pár fotek na závěr, takže kdo se nemůže dočkat celé recenze, má možnost alespoň trochu se vžít do mé kůže a představit si jaké asi bylo mít tuhle mršku doma. Neděste se barvy, tu jsem si nevybral i když nepopírám, že se mi nelíbí.

Vešel jsem do pokoje a odměřenými kroky se vydal k posteli, vosa nikde. Několikrát jsem se rozhlédl po pokoji, ale nikde nic. Bojí se, řekl jsem si – však taky má důvod. Rozhodil jsem peřinu, ale vosu tam nenašel. Inu pustil jsem si další epizodu seriálu a pokoušel se usnout. Před čtvrtou ranní už jsem skoro spal, když v tom jsem zavětřil nepřátelský pohyb v oblasti 51 – tedy asi 10 centimetrů před mým obličejem. Pomalu a nepozorovaně jsem rozevřel víčka a proti záři displeje notebooku jasně spatřil obrysy jejího ženského těla – byla urostlá, to se musí nechat. V tu chvíli jsem já byl lovec a ona kořist. Vyčkal jsem na svou chvíli, a jakmile dosedla na můj polštář, přehodil jsem přes ni peřinu a bil do ní hlava nehlava. Když jsem si dostatečně ulevil, opatrně jsem odkryl peřinu. Vylezla. Měla těžké rány po celém těle. Čekala na smrt – na vysvobození. Ale toho jsem jí nedopřál. Za křídla jsem ji vyprostil z místa incidentu a přesunul ji na noční stolek, kde jsem se kochal jejím pomalu přicházejícím skonáním.

S celým případem jsem ještě seznámil inspektora Průšu, který tou dobou pracoval na tajném projektu zániku lidstva za pomoci monome, ovládaného iPhonem. Pustil jsem si tu noc již třetí epizodu seriálu a se svítáním a pocitem vítězství se odebral ke spánku.

Dokumentární foto, pořízené několik okamžiků po smrti.

K výčtu funkcí iPodu Shuffle nemám jedinou výtku, Shuffle je přesně tím, čím je a na nic si nehraje. Má jednoduchý hliníkový design a minimum ovládacích prvků. Shuffle jsem si chtěl především vyzkoušet, protože mi přijde jako ideální přehrávač na pláž, do lesa nebo na sport. Na ostatní přehrávání mám stále Zune .

Nějak už nevím co víc napsat. iPod Shuffle se totiž moc popsat nedá, tak vám aspoň ukážu, jak vypadá ve srovnání s MS Zune 8GB.

iPod Shuffle vs. Microsoft Zune

iPod Shuffle

iPod Shuffle v synchronizační kolébce

iPod Shuffle - obsah balení

Dopis jsem rozevřel a dočetl se, že jsem vyhrál v soutěži „DOKÁŽEŠ TO“, které jsem se zúčastnil někdy v lednu tohoto roku. No jó, kdo si to má pamatovat . V soutěži šlo o to, složit z Microsoftích aplikací v Silverlightu jednoduchou webovou stránku, která využívá ASP a Silverlight funkcí.

Microsoft Sidewinder Mouse

Myš vypadá dost extravagantně, kamarád ji ohodnotil, jako ze Star Treku. Dosud jsem používal Logitech VX Revolution, v přibližně stejné cenové kategorii. Rozdíl je obrovský. Logitech VX Revolution klade důraz na ergonomii a pohodlí. Zatímco Microsoft Sidewinder je vyloženě herní myš, v ruce mi přijde snad dvojnásobná, ale přesto je dost ergonomická.

V balení spolu s myší najdete luxusní plastovou krabičku se závažíčky a se dvěma sadami výměnných „kluzáků“ (třetí sada je na myši). Na pravé straně myši je šuplíček, do kterého můžete vložit celkem 3 závažíčka a zvýšit tak hmotnost myši o 5 – 30 gramů. Na hřbetu myši najdete kromě velkého kovového scrollovacího kolečka ještě 3 tlačítka pro rychlou změnu rozlišení a jedno speciální pro vstup do složky s hrami. Na pravé straně jsou dvě tlačítka, základně nastavena na „zpět“ a „vpřed“ a jedno černé tlačítko, na které se při běžném uchopení myši nedostanete, které nevím, k čemu slouží.

Na pravé straně myši dále naleznete jednu speciální vychytávku a to malý oranžově podsvícený LCD displej, který ukazuje hodnotu rozlišení laserového snímače. Vypadá to pěkně a návštěvu tím jistě oslníte, ale jinak je to dle mého názoru naprosto zbytečná věc, protože 3 vámi nejpoužívanější profily rozlišení si namapujete na zmíněná hřbetní tlačítka (v mém případě 800dpi, 1600dpi a 2000dpi). Myš navíc zespod červeno-oranžově svítí a tím na jednu stranu navozuje obzvlášť v noci pěkný efekt, ale na druhou stranu se až moc nápadně podobá optickým myším.

Microsoft Sidewinder Mouse je rozhodně velmi dobře zpracovaná myš s velkou škálou užitečných funkcí, ale myslím si, že co se týče progamingu, tak většina profesionálů sáhne po konkurenci od Logitechu nebo Razeru. Pro mě teď nastává dilema, protože profesionální hráč nejsem. Ne že by mi Microsoft Sidewinder nevyhovoval, ale zvlášť kvůli rozměrům nejspíš přejdu zpět na Logitech VX Revolution.

Na Velodrom jsme dorazili chvíli po páté hodině odpolední. Lidí tam bylo požehnaně a další se hrnuli ze všech stran. Zuzanka s holkama nám držela perfektní místo, tak že jsme se mohli opřít nebo si sednout na zem a zkrátit si tak čekání na předkapelu. Předkapela byla Enter Shikari. Nikdy jsem tu hudbu neslyšel a jediné co o nich vím, je že jsou z Londýna a že skáčou jak divý. Rozhodně mi zněli líp, než loňští Blindside a 30 Seconds to Mars. Nastoupili přesně v 7 a bezmála hodinu do nás tlačili svojí dost specifickou hudbu a laškovali s pokusy mluvit česky .

Linkin Park začali hrát v 9 a nastoupili opravdu bravůrně. Stejně jako loni v Praze i dnes si jako startovací skladbu zvolili One Step Closer s upraveným koncertovým intrem – skvělá skladba. Následovaly další písničky, z hlavy si vzpomenu na Lying from you, From the Inside, Numb, Somewhere I belong, In the End, No more Sorrow, Little things give you away, Shadow of the day, Given up… Taky jsme slyšeli malou improvizaci Mikeova tracku Petrified z jeho side projectu Fort Minor a vůbec spoustu kytarových vsuvek Brada Delsona a sól na bicí v podání Roba Buordona. Nejvíc jsem si užil asi písničky Pushing me away, From the Inside a naprosto královský závěr v podobě kytarovky Faint. Lepší track na konec vybrat nemohli, jen se nám po něm nechtělo odcházet a vlastně ještě teď mi zní v uších.

Linkin Park odvedli tradičně skvělý výkon a za sebe říkám, že jsem si to hodně užil a jak jsem tak viděl, tak všichni kolem mě taky. Chester si dokonce asi v půlce koncertu sundal tričko a až do konce zpíval bez něj. To ocenily především slečny .

Když skončilo Faint, tak ještě Rob rozházel pár paliček, Brad nějaká ta trsátka a šlo se domů. V brně bylo v tu chvíli jako v Monte Carlu. Tolik lidí jsem tam asi ještě nezažil. Tak ještě naposled řeknu, že Linkin Park byli úžasní a jediná moje výtka k celému koncertu je, že nezazněla písnička A Place for My Head. Snad se tady Linkin Park zase brzo ukážou, třeba s novou deskou .

Tady přikládám jedno video, je na něm intro a kousek One Step Closer. Další videa by měla být zítra na mém Youtube Channelu

všechny fotografie