Tohle asi moc komentářů nepotřebuje.
Archive for the 'Aktuálně' Category
Page 2 of 7
Před pár dny vyšel významný update systému v mém iPhonu na verzi 3.0. Zatím mi přináší jen samá pozitiva a dělá mi radost. Výčet nových funkcí si můžete přečíst na pověřenějších místech. Já se chci věnovat pouze jedné jediné. Apple ji nazývá honosně „Internet Tethering“, ale ve skutečnosti se jedná jen o jakési využití iPhonu jako modemu pro váš počítač a sdílení mobilního internetu.
Na tethering jsem se těšil už od představení 3.0 někdy na jaře, protože jsem student a náruživý cestovatel, tak neustále pendluji mezi domovem, školou, Brnem, Prahou, Mostem a dalšími místy v republice. No, a jelikož jsem také online boy, tak všude mimo dosah domácí wifi žhavím iPhone a surfuji, fejsbukuji, twittruji a instant mesidžinguji alespoň na něm. Ale ruku na srdce. Internet na iPhone je super, ale na delší a pohodlnější provoz to není. A právě tady nastupuje ta úžasné věc zvaná tethering, díky které se můžu za pomoci iPhonu a Vodafoního EDGE připojit k internetu kdekoliv a kdykoliv i na mém notebooku.
Funguje to skvěle, a přestože mám notebook s Windows, spárování funguje okamžitě a nic se nemusí nikde složitě nastavovat. Stačí jen iPhone připojit přes bluetooth nebo USB kabel a už můžu surfovat.
Funguje to dokonce tak skvěle, že když jsem se dnes ráno probudil, natáhl ruku na notebook, který mám 20cm od hlavy a zjistil, že nejde internet (router v přízemí potřebuje restartovat. Vzdálenost cca 10 metrů a záležitost na půl minuty.), tak místo abych sešel dolů, restartovat ho, radši jsem se připojil právě přes tethering na mém iPhonu. Jsem líný, já vím. Na druhou stranu tu lenost kompenzuji tím, že i když jsem dosud nevylezl z postele a router nerestartoval, tak jsem měl dostatek energie a motivace napsat tento článek.
Dnes dopoledne jsem se vypravil podívat se na zápas kopané zdejší přípravky, ve které hrají i mí bratři. Fotbalu moc nerozumím a nikdy mě nebavil, takže se na zápasy dívám trochu z jiného úhlu a všímám si maličkostí, které nejspíš všichni nevidí.
Zaujalo mě zvláštní chování hráčů (věkový průměr kolem 10ti let), když se dostanou k balónu. Není to tak jen u malých fotbalistů. Všiml jsem si toho i u mých spolužáků při hodině tělocviku a u spousty dalších fotbalem či jiným sportem políbených jedinců. Totiž, když jsou hráči na hřišti, kde není balón, tak jsou naprosto klidní, až apatičtí, ale ve chvíli, kdy se mezi ně dostane balón (nejspíš by stačila i hlávka zelí nebo cokoliv, do čeho se dá kopat), tak začnou pobíhat, skákat, pokřikovat a prostě žít.
Asi na tom nebude nic špatného, jen prostě nic podobného neprožívám, a když v hodině tělocviku profesor vhodí na hřiště míčky, tak stojím dál, jak jsem stál. Myslím, že to bude jakási vyšší závislost, kterou člověk vědomě neovlivní. Chvíli jsem tedy přemýšlel, jakou pochybnou závislostí trpím já. Ani po deseti minutách přemýšlení mě nic nenapadlo, jen jsem si za tu dobu třikrát nebo možná pětkrát zkontroloval poštu a twitter na telefonu…
Ještě před půl rokem jsem byl zarytý slalomář, ale loni ke konci roku jsem měl možnost vyzkoušet si perfektní lyže na obří slalom a neodolal jsem. Původní záměr byl, mít oba páry lyží a střídat je podle terénu, podle počasí a podle nálady, ale teď mi začíná docházet, že delší oblouk a mnohem větší rychlost na „obřačkách“ mě baví víc než jízda na „slalomkách“. Rozdíl není úplně markantní a na slalom jsem rozhodně nezanevřel, jenom už vím, že rychlost mě baví víc.
Na nových lyžích (konkrétně Atomic RACE GS12) se mi taky líbí, že jsou hodně těžké a tvrdé (rozumějte těžší a tvrdší než mé druhé lyže – Atomic RACE SL9). A proč? Inu, proto, že na starší lyže jsem si již dokonale zvykl a přizpůsobil jim svou jízdu, zatímco na nové si stále zvykám a stále cítím, že lyže překračují mé schopnosti a já tak mám co zlepšovat.
O lyžování jsem už dlouho nepsal a tak jsem se chtěl podělit o mé pocity ze zmíněné změny. Kdyby vás třeba zajímalo, proč o tom píšu právě teď, tak je to proto, že jsem dnes zažil perfektní sex se sjezdovkou a dokonce ne jednou. Už třetí den si totiž užívám desítky kilometrů skvěle upraveného sněhu v kombinaci s krásným počasím. Myslím si, že ať jsi lyžař nebo sáňkař, tak z tohohle se uděláš:
BTW: tohle je první dovolená, kdy s sebou mám vědomě pouze mobil v roli foťáku a vyhovuje mi to 
Původně jsem si říkal, že můj poznatek pouze odtweetuju a bude, ale přišlo mi kdoví proč takové nepoctivé a tak se, chca nechca, vyklubalo tohleto. Teď už však k věci.
Dnes okolo osmé hodiny večerní si mne předvolala rodinná rada, aby mi sdělila, že mě v poslední době skoro vůbec nevidí. Smutné je na tom to, že spolu bydlíme a tak bychom se logicky vidívat měli. Vzal jsem toto sdělení na vědomí a odcestoval zase zpět k sobě – proč odcestoval? Inu když letíte do Ameriky (Austrálie, Afriky, Asie,… vyberte si, co je vám bližší), tak cestujete, ne? No, a protože při takovém cestování obvykle překročíte jedno či více časových pásem, tak je logické, proč označuji můj přesun z přízemí do podkroví, právě jako cestování. Ano, skutečně překračuji časové pásmo. Dřív jsem si toho nevšiml, ale je to tak. Vyplynulo to z toho, že jsem šel před chvílí (cca 22:00) dolů, něco našim říct a oni tvrdě spali. Jenže když jde máma něco říct mě (cca 10:00), tak zase spím já. To vysvětluje právě onen přechod mezi časovými pásmy.
Pravda, zatím jsem nevypozoroval, kolika hodinový časový posun v útrobách našeho domu probíhá, ale to jistě časem přijde.
Komentáře