Archive for the 'Aktuálně' Category

Kterak jsem zkoušel malovat do kafe

Kávu mám moc rád. Byť v poslední době piju trochu víc čaje, tak dobré kávě stěží kdy odolám. Doposud jsem se o kávu ale zajímal jen jako konzument, respektive umím ji nasypat do pressovače popřípadě do šálku a zalít horkou vodou, ale to je tak vše. Posledních pár dnů jsem však zabřednul do tajů této populární drogy trochu víc, přečetl si pár článků a kdesi pod postelí vylovil několik let staré číslo National Geographic, které se kávě věnuje asi na třiceti stranách. Jen náhodou jsem narazil i techniku zvanou latte art. Pokud pijete kávu v lepších kavárnách, jistě to znáte, jedná se o takové to kolečko, srdíčko či jiný piktogram vytvořený smetanou na hladině vaší kávy. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, ale vlastně se mi to strašně líbí a tak jsem začal pátrat po článcích, které se tímto zabývají. Tak jsem četl, četl, četl, až jsem byl „připraven“ střihnout si latte art sám v domácích podmínkách.

Odhodlání je fajn motor a tak jsem se pln optimismu postavil za kuchyňskou linku a začal tvořit. Udělal dvě dvojitá pressa z kvalitní brazilské arabiky, našlehal si smetanu do malé servírovací konvičky, zatajil dech a… a nic. Smetana zajela kamsi hluboko pod kávovou pěnu a na hladině po sobě zanechala pramálo. Takový neúspěch jsem nečekal, nu což, prohra je hořká, hořká asi jako dvě pressa. Tak v nich mám aspoň tu smetanu, která mi snad osladí všechny další pokusy.

First time with latte art

Příště se třeba zadaří.

záhada spodního prádla

Občas se mi stávají zvláštní věci, které na první, druhý a čtrnáctý pohled nedávají smysl. Sem tam například objevím balón, nebo plyšového medvěda a to se pak cítím trochu jako v Twin Peaks a Matrixu zároveň.

A teď k jádru pudla, inu máma mi před pár měsíci koupila značkové trenky (podle některých, boxerky). To, že jsou značkové zdůrazňuji proto, že od oné značky žádné jiné oblečení nemám a tak si je dobře pamatuji. Měl jsem je na sobě asi třikrát a pak, jakoby zmizely. Několikrát jsem si na ně při ranním oblékání vzpomněl, ale nikdy je nenašel. Tedy vlastně až dnes… Když jsem si po poloprotančeném večeru ve společnosti žen mého života vysvlékal oblek, zjistil jsem, že ty trenky mám na sobě. That’s all folks!

tekst o nesmrtelnosti blbosti no.21

Když bloger (česky blogař, anglicky blogger)začne psát o úpadku jeho psaní, je to vždycky špatně. Naštěstí jsem se za blogera nikdy moc nepovažoval, takže mě to tíží trochu míň. Nicméně abych řekl pár vět na svou obhajobu. Já psát nepřestal, pořád píšu relativně hojně, jen se má tvorba nesoustředí jen sem.

Aha, teď jsem si uvědomil, že není jasné, proč to píšu. Inu, doslechlo se mi již po víceré, že můj nepravidelně aktualizovaný plátek má pravidelné čtenáře. Asi jich nebude moc, ale kromě mého táty je to minimálně ještě táta mé dánské chráněnky. Tímto Vás zdravím pane J. Zdravím samozřejmě i další pravidelné čtenáře, o kterých bohužel nevím.

Teď mě ještě napadá, že ne jen pravidelní čtenáři mi udržují přízeň. Teď je tedy řeč spíše o čtenářkách. Začátkem školního roku se mi stala taková egohladící událost. Totiž, jak jsem se tak potloukal spletitými chodbami našeho studijního ráje, odněkud zespoda zaslechl jsem skoro dětským hláskem „Ty seš Martin, žejo?“. Trochu jsem zalapal po dechu a dal najevo svůj souhlas. Slečna (mám nutkání říct holčička, ale budu gentleman) skoro bez váhání vyhrkla něco jako „máš hezký stránky“ a zmizela někam neznámo kam. Myslím, že mít o 50 let víc, tak nemám do orgasmu daleko. Něco podobného se mi stalo za pár dnů znova, jen to nebyla ta holčička, ale její spolužačka. Přiznejte se, kdo z vás má jedenáctileté čtenářky?

Abych to neprotahoval, kdybyste jo stáli o mou osobu, tak sem tam něco utrousím na svůj foto-cesto-cosi moozlive.com. A kdyby vám i to bylo málo, tak sledujte tvora Martina na adrese tvor.martinmooz.cz nebo si mě najděte ve víru v dnešní době tolik moderních sociálních sítí (neplést se sociálním úřadem, tam mě tak často nepotkáte) nebo již o něco méně moderních nesociálních sítí, tedy těch běžných sítí internetových.

Pseudočlánek mám za sebou a tvůrčí šestinedělí před sebou, tak zase někdy nashle.

Plackové dilema

Nový školní rok se neodvratně blíží a já tu mám menší dilema, co si dát na batoh. Samozřejmě můžu nosit starou placku s textem „born to be loved“, ale to už je trochu out a hlavně si myslím, že nový školní rok by měl znamenat i novou placku. Takže jsem chvíli trápil hlavu, poznámky a photoshop a vyšlo z toho těchhle 5 buttonů. Barvy a fonty jsem střílel trochu od boku, ale vesměs se mi líbí. A vás bych chtěl poprosit o radu, který button by se nejlépe vyjímal na mém čupr školním batohu. Názory prosím do komentářů pod článek. Dík. Continue reading ‘Plackové dilema’

Nepovedená reklama?

O2-reklama

Tato reklama mě dnes přepadla při ranním facebookování a velmi mě zaujala. Nikoli produktem, který propaguje, ale zpracováním. Proč?

  1. Text „takže kromě Facebooku můžeš surfovat i všude jinde, kde tě to baví“ mi přijde jednak trochu malý na tak velké reklamní ploše, ale hlavně dost krkolomný a to především spojení „všude jinde“, ze kterého mi běhá mráz po zádech.
  2. Hlavní text reklamy, tedy „Půl roku bezstarostně na internetu“ taky není nejšikovnější, protože když se nad ním jen trochu zamyslíte, tak v něm spatříte sdělení „Půl roku bezstarostně a pak až do smrti se spoustou starostí“.

Myslím si, že tak velká společnost jako Telefonica O2 reklamu na facebooku trochu podcenila.