02 – den 1., New York City!

Omlouvám se, že jsem se delší dobu neozval a svými dojmy jsem špinil jen twitter a facebook, ale na hotelu nemám zaplacený internet a do ulic se mi zase nechce nosit notebook, takže píšu jen z mobilu a tam to na žádné dlouhé články není.

Teď pěkně popořadě…

Jak jsem si tak krátil čekání na letišti v Amsterdamu popíjením džusíků (dobře, došlo i na koňak, ale jen trošku), čtením a prohlížením internetu, čas od času jsem odběhl podívat se, jestli už nemáme letadlo na naší gate. Když jsem tam šel potřetí, upadl jsem v úžas – čtyři motory a dvě patra… Airbus A-380 to být nemohl, protože ten KLM zatím nevlastní a jediná další možnost tedy byla jumbo (Boeing 747-400)! Můj dětský sen.

Let byl super a KLM má u mě palec nahoru. Jídla i pití tak akorát, milé letušky a hlavně dostatek místa i pohodlí, takže jsem si zdřímnul, najedl se a přečetl knížku. Co mě dostalo, byl pohled z okýnka ve chvíli, kdy jsme se přiblížili pobřeží Ameriky. Okolí New Yorku, Long Island a nad to vše vyčnívající Manhattan zalitý zlatým sluncem – impozantní, dechberoucí…

Na JFK jsme dorazili večer, asi v půl osmé místního času. Čekal jsem byrokratické peklo, na které mě tak nějak připravil Tom, ale vůbec to nebolelo. Imigrační úředník měl asi dobrou náladu a my nemuseli nic vyplňovat. Jediné, co chtěl, byla fotka každého z nás a otisky prstů. Tady trochu selhala má angličtina. Všechny požadavky jsem pochopil hned, ale když mi řekl něco jako „famn“, musel jsem ho dvakrát poprosit o zopakování, než mi došlo, že chce otisk mého palce.

S tátou jsme byli předem domluveni, že z letiště do hotelu pojedeme žlutým taxíkem, jakože NYC style. Proto jsme jeli autobusem. Ten nás vyhodil na Pershing Square, na 42. ulici – moje první krůčky po Manhattanu byly tedy zde. Dobře, nostalgie nostalgie, ale já se na tohle prostě těším posledních deset let.

Hotel máme na 44. ulici mezi první a druhou avenue a bydlíme ve 33. patře. Z pokoje je krásný výhled na Manhattan a hlavně na Chrysler Building, který máme jen asi tři bloky daleko a o kterém se ještě rozepíšu v některém z dalších článků.

Ještě ten den večer jsme vyrazili podívat se po okolí, na Times Square a pak směrem k Central Parku a páté avenue. Bystřejší už jistě tuší, proč právě tam. Abych pravdu řekl, tu skleněnou Apple cube jsem si představoval o něco větší, ale ani tak se nedala přehlédnout.

A… a už by to myslím stačilo. Pokračování příště.