…přeskočím povídání o tom, jak moc úsilí mě to stálo, jak dlouho jsem o tom snil and whatever.
Nejsem z mého okolí první, ani druhý a ani osmatřicátý návštěvník země zaslíbené. Já totiž ještě vůbec nejsem návštěvník země zaslíbené. Právě teď sedím na letišti v Amsterdamu a čekám… a taky si mažu nohu hydratačním krémem na obličej, přesto, že by mě za to Terezka zastřelila, ale prostě to strašně svědí… a taky si čtu krutopřísnou knížku, krutopřísného autora od – mám chuť napsat krutopřísné přítelkyně. A večer. Večer už big apple!
Chtěl jsem to celé nazvat cesta za jablkem a v některém z dalších článků se filozoficky rozepsat o všelijakých hlubokomyslných metaforách, které ono jablko skýtá, ale… Ale vy stejně víte, o jakém jablku je řeč. Zítra anebo prostě hned jak bude o čem psát, slibuju, že něco sepíšu. So, stay tuned.
Doufám, že opravdu budeš psát z cest. Ať je co číst. Takže se mějte dobře a pohodlné cestování přeju