Je to pár týdnů, co jsem si zoufal při čtení článku pana Macháčka o městské policii hlavního města, která se v centru prohání dvoutunovými monstry za půl druhého milionu. Autor v článku mluví o Hummeru jako o symbolu úpadku českého státu. Českého „korupčního“ státu. Za sebe si myslím, že Hummer je dost dobrý symbol úpadku nejen našeho státu, ale celé naší společnosti.
Teď si zoufám opět. Minulý víkend jsem ve městě nedaleko od domova zahlédl velké (rozuměj drahé) auto s „hezkou“ poznávací značkou. Asi jsem sdílný člověk nebo tak něco a tak jsem si onu podívanou nechtěl nechat pro sebe, pořídil fotku a připíchnul ji na web. Lidé s velkými auty aka hračkami mi vždycky přišli trochu poťouchlí. Nemusí si sice nutně kompenzovat (obvykle kompenzují) některé své nedostatky, ale prostě už jen to, že si koupí auto značně neúměrné svým potřebám mě baví.
Ale co, ať si každý jezdí, čím chce. Zarazily mě však ohlasy a komentáře k mé fotce. Čekal jsem totiž komentáře obsahující polemiky podobné těm mým v předchozím odstavci. Místo těch se však dostalo komentářů ve stylu „To je v pohodě, stačí mít známosti nebo dát úředníkovi litr. My máme podobnou SPZ…“. Při čtení jsem se nestačil divit, kolika mým známým nedělá problém dát úplatek za plechovou tabulku, která slouží k pouhé identifikaci vozidla. Schválně se zkuste zaměřit na poznávací značky aut, které potkáte, tedy obzvlášť na ty u aut s cenou pohybující se v sedmimístných sumách.
Ano, je to jen espézetka, řekne se, ale jak se tito lidé (a že jich je) chovají v situacích, kdy už skutečně o něco jde? Kolik majetkových sporů, obchodů s nemovitostmi, služeb, smluv a našich tolik oblíbených výběrových řízení potká nějakého toho kapříka? Ono mi to označení „korupční stát“ najednou připadá mnohem přiléhavější.
Ono je tam sice vole,…
napsal jsem komentář, ale díky tomu, že tady nemáš co všechno musím vypnit, tak se mi smazal…hoď ke jménu a mailu alespoň hvězdičky