Dnes dopoledne jsem se vypravil podívat se na zápas kopané zdejší přípravky, ve které hrají i mí bratři. Fotbalu moc nerozumím a nikdy mě nebavil, takže se na zápasy dívám trochu z jiného úhlu a všímám si maličkostí, které nejspíš všichni nevidí.
Zaujalo mě zvláštní chování hráčů (věkový průměr kolem 10ti let), když se dostanou k balónu. Není to tak jen u malých fotbalistů. Všiml jsem si toho i u mých spolužáků při hodině tělocviku a u spousty dalších fotbalem či jiným sportem políbených jedinců. Totiž, když jsou hráči na hřišti, kde není balón, tak jsou naprosto klidní, až apatičtí, ale ve chvíli, kdy se mezi ně dostane balón (nejspíš by stačila i hlávka zelí nebo cokoliv, do čeho se dá kopat), tak začnou pobíhat, skákat, pokřikovat a prostě žít.
Asi na tom nebude nic špatného, jen prostě nic podobného neprožívám, a když v hodině tělocviku profesor vhodí na hřiště míčky, tak stojím dál, jak jsem stál. Myslím, že to bude jakási vyšší závislost, kterou člověk vědomě neovlivní. Chvíli jsem tedy přemýšlel, jakou pochybnou závislostí trpím já. Ani po deseti minutách přemýšlení mě nic nenapadlo, jen jsem si za tu dobu třikrát nebo možná pětkrát zkontroloval poštu a twitter na telefonu…
Každý máme to své
)
Já jsem si přesně tohoto chování všiml už dřív, když mě okolnosti přinutily sledovat celý jeden zápas, a je to přesně jak říkáš
Trochu jako pes, který se hned začne vrtět a poskakovat, jakmile máš v ruce něco čím bys mohl hodit