Původně jsem si říkal, že můj poznatek pouze odtweetuju a bude, ale přišlo mi kdoví proč takové nepoctivé a tak se, chca nechca, vyklubalo tohleto. Teď už však k věci.
Dnes okolo osmé hodiny večerní si mne předvolala rodinná rada, aby mi sdělila, že mě v poslední době skoro vůbec nevidí. Smutné je na tom to, že spolu bydlíme a tak bychom se logicky vidívat měli. Vzal jsem toto sdělení na vědomí a odcestoval zase zpět k sobě – proč odcestoval? Inu když letíte do Ameriky (Austrálie, Afriky, Asie,… vyberte si, co je vám bližší), tak cestujete, ne? No, a protože při takovém cestování obvykle překročíte jedno či více časových pásem, tak je logické, proč označuji můj přesun z přízemí do podkroví, právě jako cestování. Ano, skutečně překračuji časové pásmo. Dřív jsem si toho nevšiml, ale je to tak. Vyplynulo to z toho, že jsem šel před chvílí (cca 22:00) dolů, něco našim říct a oni tvrdě spali. Jenže když jde máma něco říct mě (cca 10:00), tak zase spím já. To vysvětluje právě onen přechod mezi časovými pásmy.
Pravda, zatím jsem nevypozoroval, kolika hodinový časový posun v útrobách našeho domu probíhá, ale to jistě časem přijde.










Přesně to s nevídáním se s rodinou znám. Ale otcovi to už nevadí a komunikujeme spolu přes zavřené dveře jen když přijde domů z práce (přes poschodí) a dolů sejdu, až když chci něco k jídlu.
A jinak rodinu vídám ráno, když se chystám do školy.
Heh, pěkný článek. Znám to z vlastní zkušenosti. Když už jsem jednou za čas doma, tak si jdu kolem 01:00 něco vzít do ledničky a všude je tma, všichni spí. A pak se ráno (no spíš kolem 9. hodiny) ptají, co jsem tam tak „pozdě“ dělal…
Zajímavá úvaha.