<Upozornění: Následující text nedoporučuji číst babičkám, dědečkům, rodičům ani osobám, které by se mohly nad následujícími řádky zmýlit ve svém obrázku o mém já>
Jako malý jsem byl strašně hravý kluk, možná kvůli mé fantazii jsem si dokázal hrát hodiny sám, tak že o mně rodiče nevěděli. Nápady jsem čerpal především z filmů pro dospělé (Tím myslím prudce inteligentní filmy, zabývající se tématy, která dětského diváka obvykle nezaujmou, nikoli porno)a tak jsem se se svými hračkami často měnil ve vojáky, policajty, terminátory, supermany a vůbec všechny tehdejší akční hrdiny. Poličky mého pokojíčku poté plnily postavičky oněch akčních hrdinů v různých velikostech, doplněné o jejich zbraně a výbavu, mé zbraně a výbavu a další snůšku náhodných robotů a autíček. Pak jsem si hrál týden s Batmanem, dva týdny s četou vojáků z Vietnamu, týden s četou automechaniků z Lega a tak dále. Když už jsem chodil nějaký ten rok do školy, tak jsem dostal počítač a hrál jsem opravdu kde co, ale časem mne všechny hry omrzely, pak než jsem šel v páté třídě na gymnázium, tak jsem dostal mobil a bavil se zase tím.
Časem jsem vystřídal spoustu her, hraček, počítačů a mobilů. Ne že bych si těch věcí nevážil, ale zkrátka po čase používání vás opustí ta „radost z nové hračky“ a už je to nanejvýš jenom hračka. Do ruky mi přichází nové a nové hračky, ale vždy po čase omrzí, snad až na jednu. Té si dlouhodobě vážím nejspíš ze všech nejvíc, tedy spíš si ze všech nejmíň přeju ji ztratit. Jenže se bojím, že ta chvíle nastane, tak jako mne omrzely jiné hračky, tak mne omrzí i tato. S takovou představou jsem již nejednu noc nezamhouřil oči.
A proto se ptám, ptám se Vás moudřejších a starších na prostou otázku. Kdy mne přestane bavit klitoris? Chci na tu chvíli být připraven, abych měl jistotu, že až to nastane, tak že jsem si dost vyhrál.
</Upozornění>
Obávám se, že tohle neomrzí nikdy, stejně jako zbytek holek… To máš jak s kofolou
.
Obvykle zájem o „novou hračku“ přejde, když se vyčerpají její možnosti, když je pochopíš a když najdeš všechno co umí. Problém je v tom, že když takhle „vyčerpáš“ vojáčky, jiný vojáček je stejný. Končíš s vojáčky. Jenže klitoris je pokaždé jiný. Máš tedy zhruba 3 miliardy naprosto odlišných hraček. To je myslím záruka, že Tě to nikdy nepřejde (pokud se tedy nezměníš Ty sám a nepřestanou Tě bavit „nové hračky“).
@jakub: Pij Kofolu týden v kuse a nic jiného, uvidíš, že pak holkou nepohrdneš a Kofolu nebudeš chtít vidět pěkně dlouho. Omrzí tě, Kofola ne
@carnero: Dobře Ty, zajímavá myšlenka
taky se z tebe muze stat sebestredna sobecka svine a tim padem klitoris taky prestane byt tak zajimavy
@kruppi:copak tebe nezajima?
„Máš tedy zhruba 3 miliardy naprosto odlišných hraček“ – nesmysl… az se ozenis, budes ujisten o tom, ze existuje jenom jeden a ten se ti omrzi
Tak ten te neprestane bavit asi nikdy
jedine pokud by se z tebe stal buzerant
Pánové, obávám se, že jste příliš optimističtí a nečtete doporučenou literaturu. Osobně doporučuji hru Akt, ve které taťka praví : „…a věřím, že jednou určitě přijde den, kdy zhoubný démon už nade mnou nebude mít žádný moc…“. Také bych doporučil ten vtip o dvacetiletém, třicetiletém, čtyřicetiletém a padesátiletém muži na jednom břehu řeky a čtyřech ženách na břehu druhém (20 let – Kluci, na druhém břehu jsou bezva ženský, poplaveme za nima. 30 let – Chvilku počkáme, ať si nemyslí, že jsme nějaký žhaví a pak poplaveme. 40 let – Co bychom plavali, počkáme, až připlavou samy. 50 let – Kluci, pojďme pryč, vždyť už plavou)