Tento článek jsem si připravoval a promýšlel poměrně dlouho. K jeho napsání mě vedly pouze osobní postřehy a domněnky. Zároveň netvrdím, že si myslím, že to co v článku popisuji se opravdu děje nebo někdy bude dít. Doufám, že vás článek zaujme a přinutí alespoň k chvilkovému zamyšlení.
Už je to docela doba, co jsem přečetl knihu Google Story o tom, jak Sergey Brin a Larry Page rozjížděli firmu Google. Od té doby si o této firmě myslím vesměs jen to nejlepší, ale přesto jsem časem došel k několika konspiračním teoriím, z nichž minimálně jedna určitě stojí za rozvedení.
Do jaké míry Google spoléhá na to, že mu věříme a do jaké míry toho může využít? Googlu dnes svěřujeme spoustu informací a mnohdy si ani neuvědomujeme, nakolik jsou tyto informace citlivé. Je potřeba si uvědomit, že ve chvíli, kdy se stal internet veřejným mediálním prostředkem (přibližně roku 1995), přestala mít slova jako anonymita či soukromí význam. Nic takového již neexistuje.
Lidé každý den pošlou a přijmou desítky e-mailů od svých rodin, kamarádů, zaměstnavatelů nebo třeba obchodních partnerů. E-maily často obsahují faktury, výpisy z účtů, hesla, fotografie, dokumenty a další materiály, které často nejsou určeny třetím osobám. Kromě E-mailů lidé velmi často používají internet k získání informací prakticky jakéhokoliv druhu. K tomu jim pomáhají vyhledávače a různé internetové databáze.
S rozšířením internetu se taky dostalo masivnímu vzniku různých internetových deníčků, zápisníků a blogů, které si zakládají podnikatelé, zahradníci, důchodci i děti bez rozdílu pohlaví. Takové zápisníky pak plní svými zkušenostmi a postřehy ze životů svých i svých blízkých.
Útrobám internetu ale dávno nesvěřujeme jen E-maily a zápisky v našich blozích. Spousta lidí má přes internet sdílené své pracovní poznámky, kalendáře, dokumenty, fotografie či videa z dovolené.
A spousta lidí toto všechno provádí za pomoci firmy Google a jejích služeb. Proč? Protože je skvělé mít vše pod jednou adresou, pod jedním účtem a na jednom místě.
A teď uvedu příklad oné konspirační teorie.
Mladý manažer jménem Pavel dnes přišel z práce domů o něco později než obvykle. Po cestě se totiž zdržel v obchodě, kde si koupil nový telefon s operačním systémem Google Android. Je z něho nadšen a okamžitě ho synchronizuje se svým počítačem a účtem Google. Díky tomu má synchronizovány všechny E-maily, SMS zprávy i kontakty. Po vyzkoušení telefonu otevírá na počítači svou poštovní schránku Google Mail, ve které na něj čeká nepřečtený E-mail s fakturou na 30 000 dolarů za investici do nemovitosti. Tuto fakturu ihned uhradí, načež mu přijde druhý E-mail s potvrzením a třetí E-mail tentokrát od Pavlovy banky, ve kterém je přiložen výpis s aktuálním stavem Pavlova účtu po provedení transakce.
Pavel si poznamená do kalendáře, že se příští týden ve čtvrtek sejde se svým poradcem přes nemovitosti a hned na to se přihlásí do administrace svého blogu Blogger, kde odepíše na komentáře svým čtenářům a napíše nový článek o tom, do čeho že to právě investoval 30 000 dolarů. Po dopsání překontroluje svoji poštovní schránku, do které mezi tím dorazily dva E-maily.
První E-mail je od jeho kolegy s prosbou o zaslání tabulek s transakcemi jejich firmy za poslední dva kvartály. Pavel tedy otevře aplikaci Google desktop search a patřičné tabulky bleskově vyhledá na disku svého počítače. Přepne se zpátky do okna svého prohlížeče Google Chrome a tabulky nahraje na účet Google Docs a kolegovi pošle pouze pozvánku ke sdílení těchto tabulek.
Druhý E-mail je od Pavlovy přítelkyně a je v něm několik odkazů na videa YouTube s Pavlovi neznámou kapelou, která se velmi líbí jeho přítelkyni. Pavel se na videa podívá a ihned zadává do Googlu jejich název a po chvíli hledání si objednává album, které okamžitě platí kreditní kartou online přes Google Checkout. Pak se vrátí k přijatému E-mailu a odepíše přítelkyni, že pro ni má překvapení a že bude mít jistě radost.
Poté si pustil ještě několik videí na YouTube a šel spát.
Ten den se od ostatních Pavlových dnů lišil snad jen tím, že si koupil nový telefon. Jinak byl ten den téměř totožný se všemi ostatními dny Pavlova života – a ne jen Pavlova.
A teď si to přeberte.
Google má přístup k veškeré Pavlově poště, takže ví, co a s kým si Pavel píše, ví, co Pavel vyhledává, ví, do čeho investuje a jak velké peníze, ví, kolik má Pavel na účtu, ví, komu Pavel telefonuje a komu píše, díky GPS čipu v Pavlově telefonu taky ví, kde Pavel právě je, díky kalendáři ví, co, kdy a kde Pavel dělá, ví, jakou hudbu Pavel poslouchá, ví, co má Pavel na disku svého počítače a díky zpětné vazbě prohlížeče Chrome ví o všem, co Pavel na počítači dělá, zná číslo Pavlových platebních karet i číslo bankovního účtu a ví, jak prosperuje Pavlova firma. Když si k tomu ještě připočtete, že tyto informace může Google shromažďovat a vyhodnocovat za delší období, tak vám vyjde, že Google toho o Pavlovi ví nejspíš víc než Pavlova rodina a přátelé. Pavel totiž stejně jako miliony lidí na celém světě věřil firmě s fajn logem a dvěma miliardáři v čele.
K čemu všemu může Google tyto informace použít? Nebo už je používá? Co když obří servery Googlu slouží k vytvoření dokonalé databáze, ve které bude jednoho dne popsán do posledního detailu každý z nás?
Komentáře