Wow, řekl jsem si po prvních tónech alba Fantasy Black Channel od kapely Late Of The Pier. Wow, řekl jsem si po skončení druhé písničky alba Fantasy Black Channel od kapely Late Of The Pier. Wow jsem řekl ještě několikrát během poslouchání alba Fantasy Black Channel od kapely Late Of The Pier. Takhle zajímavý indie jsem ještě neslyšel. Každá písnička mi připomíná něco jiného, ale pokaždé to má dávku originality. Je to dobrý, hodně dobrý, to je zatím vše, co o tom můžu bez výčitků říct. Jdu si to nahrát do iPodu a pustit znova. Vám doporučuji udělat to samé, stojí to za to.
Monthly Archive for Září, 2008
Od úterka mám doma k testování nejnovější verzi iPodu Nano. Zítra ho jdu vrátit a tak jsem udělal pár fotek na závěr, takže kdo se nemůže dočkat celé recenze, má možnost alespoň trochu se vžít do mé kůže a představit si jaké asi bylo mít tuhle mršku doma. Neděste se barvy, tu jsem si nevybral i když nepopírám, že se mi nelíbí.
Byl jsem znásilněn! Ve 3 hodiny ráno ze soboty na neděli mě opíchala ze zadu. Ještě teď to bolí. Zajímá vás, jak se to stalo? No asi nějak takhle – někdy po jedné hodině ranní místního času jsem (jako skoro každý večer touhle dobou) uléhal do postele spolu s další epizodou aktuálně sledovaného seriálu. Těžko říct, kdy se dostala do mého pokoje, ale pravděpodobně chvíli po tom, co jsem usnul. Chvíli po třetí hodině jsem se vzbudil s nepopsatelným pocitem bolesti v zádech, nechápal jsem co se děje, nehorázně to bolelo. Když v tom jsem ji spatřil. Klidně si létala po pokoji a bzučela. Zaklel jsem něco ve smyslu dívky na jednu noc (ale podstatně sprostěji), otevřel okno, zavřel dveře a utekl do koupelny. Při pohledu do zrcadla jsem zjistil, že mám na zádech červenou skvrnu o průměru asi 3 centimetry. Byl jsem rozhořčen. Copak si tohle může dovolit? Vtrhne si bez zaklepání a bez předchozího upozornění mě píchá do zad. Zaklel jsem, napil se a pomalu se vydal zpět do pokoje. Mohl jsem si vzít zbraň, ale to mi přišlo dětinské, jestli jsme si to měli vyřídit, tak holýma rukama.
Vešel jsem do pokoje a odměřenými kroky se vydal k posteli, vosa nikde. Několikrát jsem se rozhlédl po pokoji, ale nikde nic. Bojí se, řekl jsem si – však taky má důvod. Rozhodil jsem peřinu, ale vosu tam nenašel. Inu pustil jsem si další epizodu seriálu a pokoušel se usnout. Před čtvrtou ranní už jsem skoro spal, když v tom jsem zavětřil nepřátelský pohyb v oblasti 51 – tedy asi 10 centimetrů před mým obličejem. Pomalu a nepozorovaně jsem rozevřel víčka a proti záři displeje notebooku jasně spatřil obrysy jejího ženského těla – byla urostlá, to se musí nechat. V tu chvíli jsem já byl lovec a ona kořist. Vyčkal jsem na svou chvíli, a jakmile dosedla na můj polštář, přehodil jsem přes ni peřinu a bil do ní hlava nehlava. Když jsem si dostatečně ulevil, opatrně jsem odkryl peřinu. Vylezla. Měla těžké rány po celém těle. Čekala na smrt – na vysvobození. Ale toho jsem jí nedopřál. Za křídla jsem ji vyprostil z místa incidentu a přesunul ji na noční stolek, kde jsem se kochal jejím pomalu přicházejícím skonáním.
S celým případem jsem ještě seznámil inspektora Průšu, který tou dobou pracoval na tajném projektu zániku lidstva za pomoci monome, ovládaného iPhonem. Pustil jsem si tu noc již třetí epizodu seriálu a se svítáním a pocitem vítězství se odebral ke spánku.
Dokumentární foto, pořízené několik okamžiků po smrti.
Všimli jste si že v poslední době moc nepíšu? V pořádku, já si toho taky všiml. Proč tomu tak je, nevím, ale určitě to není nedostatkem času a podobnými věcmi. Já se zase rozepíšu 
. Kdyby vám mé články moc chyběly, tak píšu ještě na http://iphonemania.cz a tvítuju na http://twitter.com/martinmooz . Brzy nashledanou 
Poměrně často v diskuzích narážím na prosbu o porovnání sluchátek Creative EP-630 a Sennheiser CX300. Doma máme oba tyto modely, proto jsem se rozhodl pro malý test a sluchátka porovnal. Neměl jsem možnost sluchátka testovat na žádném zesilovači za desítky tisíc, ale to u sluchátek za 1200Kč myslím není potřeba. Jelikož se jedná o tzv. streetová sluchátka, tedy sluchátka pro použití venku, testoval jsem kvalitu reprodukce na Apple iPhone a v domácím prostředí na zvukové kartě Creative Sound Blaster X-Fi Xtreme. Na obou zařízeních hrálo několik skladeb pro otestování co možná největšího zvukového pásma, všechny skladby ve formátu MP3 a datovým tokem 320kbps.
Po detailním prozkoumání obou modelů jsem zjistil, že zcela jistě pocházejí ze stejné linky, jelikož se neliší ani v jediném milimetru. Rozdíl je pouze v kabelu, který je u Creative EP-630 o cca 10cm delší a v zakončení Jacku – u Sennheiser CX300 je do L a u Creative EP-630 klasický rovný. K oběma modelům dostanete celkem 3 sady gumových nástavců ve velikostech S, M, L a skromný návod. Žádná pouzdra nebo podobné věci, na které jste zvyklí z dražších modelů se tu nekonají.
Po stránce zpracování a designu jsou sluchátka natolik shodná, že nebýt na zadní straně „špuntu“ logo výrobce, tak nepoznáte rozdíl. Jestli pak i stejně hrají?
Reprodukční test jsem začal v nízkém frekvenčním pásu u Drum and Bassových tracků a pokračoval jsem přes rockové kytarovky až k vážné hudbě hrané na smyčcové nástroje.
U rockových a hip-hopových skladeb jsem byl velmi překvapen nad kvalitou Creative EP-630, která hrála srovnatelně se Sennheiser CX300 a já nepoznal sebemenší rozdíl. Rozdíl byl však znatelný u D’n’B setů, kde Sennheiser CX300 podávala mnohem čistější a příjemnější zvuk než Creative EP-630, která zněla dost ploše. U výšek byly opět Creative EP-630 malinko za Sennheiser CX300, ale rozdíl již nebyl tak markantní jako u hlubokých tónů.
Po cca hodině poslouchání už pro mne byl rozdíl znatelnější. Na obou modelech sluchátek jsem si poslechl poslední album Coldplay přímo z CD a musím říct, že reprodukce Sennheiser CX300 je o poznání živější a věrnější než u Creative EP-630.
Nevím co říct závěrem, každá sluchátka jsou pro někoho jiného. Já osobně bych asi Creative EP-630 dlouhodobě nepoužíval, ale pokud neopliváte MP3 přehrávačem valné kvality a hledáte jen náhradu za obyčejná plastová sluchátka, tak s tímto modelem nešlápnete vedle.
Komentáře