Monthly Archive for Duben, 2008

Jak jsme kupovali lístky na NHL

To že se budou hrát úvodní zápasy NHL v České republice je něco jako státní senzace. Ví se to relativně dlouho, ale do dnes nikdo nevěděl kdy budou lístky v prodeji. Jakub mi dnes chvíli před desátou poslal SMSku, že lístky budou v prodeji dnes nebo zítra v noci a že pokud nějaké chci, měl bych jít v noci k nejbližšímu terminálu. Zprávu jsem přeposlal pár dalším lidem a než jsem všem vysvětlil co a jak, tak mi přišla další zpráva od Jakuba, že je vše jinak a lístky už jsou v prodeji. A v tu chvíli to začalo. Sypal jsem do táty asi 3 zprávy za minutu, že já jsem ve škole a pokud lístky nekoupí teď tak už nebudou. Zprávy o tom, že lístky mizí po stovkách a že už se jich x tisíc prodalo mi náladu nijak nezlepšily. Myslím, že v Praze u terminálů Sazky to byl docela masakr.

Ale nebudu napínat. 10.35 mi přišla vítězná SMS od táty, že má 4 lístky. Docela jsem se zapotil. Tak teď už jen držet palce a pevně věřit, že Rangers to Tampě natřou

Proč jsem si koupil Zune a ne iPod

Otázka zní jednoduše a trochu zbytečně. Odpověď nikoli.

Začalo to před pár měsíci, kdy jsem si uvědomil, že kurz dolaru klesá a klesat ještě bude a že se ten nákup ze států prostě vyplatí. Původně jsem se rozmýšlel mezi iPody Nano 8GB a Classic 80GB. Nic jiného jsem nechtěl, protože iPod se mi vždy líbil a říkal jsem si, že když už si mám něco nechat dovézt z Ameriky, tak ať to stojí za to.

Pak jsem si ale všiml na nějakém zahraničním serveru recenze nové generace přehrávačů Zune od Microsoftu a ty se mi začali docela zamlouvat. Oproti iPodu mě lákala o 20USD nižší cena a především fakt, že iPod se (sice podstatně dráž) dá koupit běžně i v Čechách, kdežto Zune je „USA & Canada Only“.

Designu iPodu nemohu téměř nic vytknout. Jak Zune tak iPod mi přijdou sexy. Problém iPodu je v použitém materiálu zadní strany, která je pochromovaná a pokud ji neopatříte fólii nebo ochranné pouzdro, tak se zrcadlově čistá plocha promění během několika okamžiků v něco, co připomíná zamrzlý rybník po odehrání vesnického hokejového duelu. V tomto ohledu je na tom Zune mnohem líp, protože má záda z docela drsného, tmavě šedého hliníku. Když tedy nechám design jako věc názoru, tak zpracováním vede spíš Zune, který má navíc skleněný kryt displeje na rozdíl od plastu u iPodu.

Oba přehrávače mají dost unikátní způsob ovládání. iPod se ovládá pomocí dotykového kroužku, po jehož povrchu jezdíte prstem dokola a klávesy uprostřed kruhu. Zune má dvě tlačítka – play/pause a klávesu pro vracení o úroveň zpět, dále pak vystouplou navigační klávesu s potvrzovacím středem, jejíž povrch je proveden jako touchpad na notebooku. Zde je to otázka zvyku, jelikož obě řešení jsou dostatečně kvalitně provedena.

Jediná funkce, kterou má Zune navíc oproti iPodu (a vlastně i všem ostatním přehrávačům) je Wifi, které snadno nahradí synchronizační kabel a od Microsoftu je výtečný tah.

Rozhodně to není tak, že bych odmítal iPod a vyzdvihal Zune. Jen mě lákalo poznat něco nového, s čím se běžně nesetkám. Se Zunem jsem velmi spokojený a mohu ho vřele doporučit. Jen dodávaná sluchátka jsou naprosto nepoužitelná, ale to je u iPodu podobné a počítá se s tím, že si koupíte lepší model.

Měl bych si koupit iPhone?

Apple iPhone se mi vždy líbil, ale nikdy by mě ani na okamžik nenapadlo, že bych ho měl. Vždy jsem si prostě myslel, že to je zařízení pro jinou úroveň uživatelů. Před pár dny jsem náhodou narazil na cenu iPhone, která je nyní díky příznivému kurzu dolaru relativně dost výhodná. Zamyslel jsem se tedy a shrnul si klady a zápory.

Design a styl

Design a styl provedení iPhone je a vždy byl precizní. Pro mě je styl jeden z hlavních bodů při koupi prakticky čehokoliv. Dle mého není stylovější telefon než Apple iPhone. Zkrátka je krásný. Použité materiály jsou dostatečně odolné a provedení je na dobré úrovni.

Data

Prohlížení internetu na iPhone je doslova pohádkové a také pohádkově drahé. Předpokládám, že mých aktuálních 15 MB za cenu 200Kč/Měsíc (vč. DPH) by mi nestačilo a musel bych sáhnout po nejvyšším tarifu za 650Kč a to je docela rozdíl. Ale zase iPhone má Wifi, které máme doma i ve škole. Bohužel, podle mých zkušeností je internet potřeba vždy tam, kde není Wifi a mnohdy ani EDGE. Absence 3G mi nijak nevadí, protože u nás stejně nemá pokrytí a Vodafone ho ani nepodporuje.

Hudba

Osobně nemám moc rád poslech hudby na mobilu, přijde mi to jako nepohodlné a pouze nouzové řešení. iPhone je na tom, ale trochu jinak. Není to hudební telefon, ale spíš telefonní přehrávač hudby. Přesto mi docela vadí kapacita 8GB a to z důvodu, že mám doma pár dní starý Microsoft Zune 8GB, který by případnou koupí iPhone nejspíš zůstal ležet ladem.

Tohle jsou 3 mé hlavní důvody proč ano a proč ne. Styl je beze sporu klad. Internet je na jednu stranu klad, ale cena za přenesená data mě spíš odrazuje. Nakonec hudba, která je taky samozřejmě klad, ale zase mi z praktických důvodů vlastně vadí. Mám já to ale těžké rozhodování.

Hudebninky – Hudební novinky

Jak už jsem psal, nová deska R.E.M. je super a líbí se mi čím dál víc. Teď k ní přibylo ještě album Last Night od Mobyho, které je opravdu třída. Nejsem si jistý, jestli se Moby se svou tvorbou vrátil o několik let zpět nebo posunul o krok dopředu. Nicméně jeho nový počin je parádní, už zde není tolik rádiových hitů, ale je to pořádná elektro taneční hudba. Snad jen při prvním poslechu mi tu a tam přišel sound trochu známý, na Mobyho až moc specifický, ale toho se asi těžko zbavuje.

Dál poslouchám novou desku Escapism od tuzemských Skyline, která se nese v tradičním dancovém duchu předchozích věcí této trojky.

Nová Morcheeba – Dive Deep se těžko hodnotí objektivně, protože na Morcheebě se mi vždycky nejvíc líbila Skye a bez ní už to prostě není ono. Tahle hudba mi oproti té staré přijde moc utahaná a pomalá.

Poslední věc, co jsem si v posledních 14 dnech pustil (a stojí to za zmínku) je Panic at the Disco – Pretty. Odd., což hudebně rozhodně není špatná deska, ale protože nevím s čím ji srovnávat, tak se mi hodnotí dost těžko. Místy mi to připomíná skoro až country a jindy je to zase britská popová muzika (Panic at the Disco jsou američani). Poslouchá se to dobře, ale hodnotí špatně.

Závěr? Moby si u mě poskočil o úroveň výš. Na Skyline bych rád zašel někam do klubu. Morcheeba je už dlouho není Morcheeba a i když nová deska je o něco lepší než ta minulá, tak bez Skye to není ono.

A co poslouchám nejvíc? Radiohead – In Rainbows. Pořád. Nemůžu si pomoct, ale je to pro mě nejposlechovější a nejvíc vyrovnané album za posledních pár let. Hlavně nahrávku Videotape můžu klidně sjíždět hodinu v kuse a neomrzí mě. Perfektní práce.